بەیاننامەی کۆتایی پێشانگای کتێبی ئەنارکیستی بەڵکان ٢٠٢٤

بەیاننامەی کۆتایی پێشانگای کتێبی ئەنارکیستی بەڵکان ٢٠٢٤

وەرگێڕانی ماشینی بە دەستکاریکردنەوە

دەقی بنچینەیی: https://bab2024.espivblogs.net/final-statement/

وەرگێڕانی بە ئینگلیزی، ئەلبانی، یۆنانی، سلۆڤێنی [انگلیسی]  [Shqip/Albanian]  [Ελληνικά/یونانی]  [Slovensko/Slovenian] موجود است

لە ٥ تا ٧ی تەمموز، پریشتینای کۆسۆڤا، گۆڕا بۆ ناوەندێکی بیرکردنەوە و هەماهەنگی و هاودەنگی ئەنارکیستی، کاتێک میوانداری چاپی ١٦ی پێشانگای کتێبی ئەنارکیستی بەڵکان (BAB)ی کرد. ئەم کۆبوونەوەیە ئەنارکیستییە یەکەمجارە لە ناوچەیەکی ئەلبانی زماندا زیاتر لە ٢٥٠ بەشداربووی لە ٢٩ وڵاتەوە کۆکردەوە، کە لە شیلیەوە تا ئازەربایجان دەگرێتەوە. بە گشتی ٣٢ دەستەجەمعی و دەستپێشخەری کتێب و زینیان نمایش کرد و ١٨ گفتوگۆ و بۆنەیان ڕێکخرا، کە فرەچەشنی گشتگیری بزووتنەوەکەیان پیشان دەدا. بە ڕۆحی ڕاستەقینەی بەکۆمەڵگەرایی و هاوکاری یەکتر، بەشداربووان سەرقاڵی ڕێکخراوەکە بوون، ئەم بۆنەیەیان کردە نمایشێکی سەرنجڕاکێش لەوەی کە دەتوانرێت لە ڕێگەی هەوڵی بەکۆمەڵەوە چی بەدەستبهێنرێت.

هەبوونی بۆنەیەکی لەو شێوەیە لە پریشتینا گرنگییەکی تایبەتی هەیە. لە دوای کۆتایی هاتنی جەنگەوە، کۆسۆڤا لە دۆخێکی هەمیشەیی ململانێدا گیری خواردووە، ئەمەش بووەتە هۆی کەشێکی بەردەوامی گرژی لە نێوان دەوڵەتی کۆسۆڤا و سربیا. نوخبەکانی هەردوولا سەرمایەگوزارییەکی زۆریان لەم دۆخە وەرگرتووە، لە دابەشبوون لە نێوان کۆمەڵگاکاندا مسۆگەر کردووە و گەشەیان کردووە. تەنیا ئەو ڕاستییەی کە هاوڕێیان لە هەموو باڵکانەوە، بە کۆسۆڤا و سربیاشەوە، شانبەشانی یەکتر وەستان و ناسیۆنالیزم و سیاسەتی دەوڵەتیان شەرمەزار کرد، بەڵگەیەکی بەهێزە لەسەر پابەندبوونی بەکۆمەڵمان بە هاودەنگی و خۆڕاگری و هاوکاری لە سەرانسەری سنوورە دەستکردەکان و سیاسەتی دەوڵەتی کەئامانجیان دابەشکردنمانە.

بەپەلەیی ئەم کۆبوونەوەیە ناتوانرێت زیادەڕەوی تێدا بکرێت. لە سەردەمێکدا کە ئاگری شەڕ جیهان وێران دەکات و گیانی فاشیزمی ئاشکرا بڵاودەبێتەوە، دەوڵەتەکان تادێت میلیتاریزەکردن دەبن و سەرکوتکردن هەمیشە لە زیادبووندایە. لە کاتی BAB، ئێمە ئەزموونەکانی ناوچەکانمان بەیەکەوە باسکرد و شیکاریمان کرد کە چۆن دەوڵەتانی بەڵکان قسەی ناسیۆنالیستی خۆیان بەرز دەکەنەوە و لە هەمان کاتدا چەک کۆدەکەنەوە و گفتوگۆکان دەستپێدەکەن بۆ دووبارە دامەزراندنەوەی خزمەتگوزاری سەربازی ئیجباری. ئەم کردارانە خۆراک دەدەنە ناو گێڕانەوەی یەکترەوە، کە وەک پاساو بۆ ئەم دووەمیان بەکاردەهێنرێن و ترس لە نێو کۆمەڵگاکاندا دەچێنن. ئێمە بەپێویستی دەزانین کە خەڵکی بەڵکان و ئەودیو وەک دەستەجەمعی و تاکێکی ئەنارکیست، هەماهەنگی قووڵتر بکەنەوە و تۆڕەکانی بەرخۆدان لە دژی سەرهەڵدانەوەی ناسیۆنالیزم و میلیتاریزم بەهێز بکەن. شکستهێنان لەم کارەدا بە ناچاری دەبێتە هۆی شەڕ.

شەڕ بەشێکی ناوەکی سیستەمی سەرمایەدارییە. چ چڕییەکی کەم بێت یان تەواو، وەک ئامرازێکی گرنگ بۆ فراوانبوونی سەرمایەداری کاردەکات بە کردنەوەی سەرچاوەی نوێ بۆ ئیستغلالکردن، وەک وشکانی، دەریا، کانزا، هەموو زیندەوەران، یان بەرهەمهێنان و فرۆشتنی چەک وەک سەرمایە. ئێمە ناکەوینە ناو تەڵەی ئەوەی کە ململانێیەک وەک دووانەیی نێوان دەوڵەتە نەتەوەییەکان سەیر بکەین، هەرچەندە نوانس و کۆنتێکستەکانی چۆنیەتی ڕوودانی قبوڵ دەکەین؛ ئێمە وەک شەڕی سەرمایە لە دژی کۆمەڵگاکان دەیبینین. شەڕەکانی ئۆکرانیا، سودان، سوریا، میانمار، ژێر سەبسەحرای ئەفریقا، شەڕی کارتێل لە مەکسیک و ئەوانی تر هەموویان هەمان لۆژیکی هەژموون و فراوانکردنی سەرمایەیان هەیە، کە تەنها مردن و ماڵوێرانی بەدوای خۆیدا دەهێنێت.

ئێمە دان بەوەدا دەنێین کە دەوڵەتانی بەڵکان تەنیا بینەری پەراوێزی بینینی شەڕ نین بەڵکو بەشێکی ناوەکین لێی؛ لە میوانداریکردنی دامەزراوە سەربازییە گەورەکانی جیهان، دابینکردنی شوێنی مەشق و ڕاهێنان بۆ هێزە چەکدارەکان، پێشکەشکردنی لۆجستی و کۆریدۆر بۆ گواستنەوەی چەک و سەرباز، بەشداریکردن لە زانیاری تەکنیکی، ڕۆڵێکی بەرچاو لە مانۆڕەکانی جەنگی جیهانی و بەرهەمهێنان و فرۆشتنی چەک لە سەرانسەری جیهان، بەم شێوەیە، لەگەڵ بەشێک بوون لە کوشتن و جینۆساید و کاراکردن. لە کاتێکدا کە کەرتە تایبەت و دەوڵەتییەکان دەست بە دەست، زۆر کاردەکەن بۆ پەرەپێدانی تەنانەت بچووکترین وڵاتانی بەڵکان بۆ ناوچەیەکی جددی بەرهەمهێنەری چەک و/یان کڕین، دەبینین فشارەکان لەسەر کۆمەڵگا ناوخۆییەکان زیاتر دەبن بۆ قبوڵکردنی واقیعێکی نوێ و تادێت زیاتر میلیتاریزەکراوتر لە ژێر خۆنمایشکردنیترس و نادڵنیایی بۆ داهاتوو.

ڕەنگە چەوتترین و دیارترین نموونەی لۆژیکی جەنگ، ئەو جینۆسایدە بێت کە لە غەززە ڕوودەدات و هێرشەکانی کەناری ڕۆژئاوا بۆ سەر گەلی فەلەستین، کە دەیان هەزار کەسی مەدەنی کوژراون و هەموو ناوچەکە لەناوچوون، لە پەخشی بەردەوامدا لەسەر شاشەکانمان؛ هەموو ئەمانە لەلایەن زلهێزە ئیمپریالیستەکانی جیهان و کۆمەڵگەی سەربازیپیشەسازییەوە پشتیوانی دەکرێن، لەوانەش دەوڵەتانی بەڵکان کە پشتیوانی سیاسی و سەربازی پێشکەش دەکەن. شەڕی جینۆسایدی قڕکردن لە غەززە هەم وەک بیرهێنانەوەی توانای کۆلۆنیالیزمی ڕۆژئاوا بۆ بەڕێوەبردنی شەڕی قڕکردن و هەم وەک تاقیگەیەکی تاناتۆ پۆلەتیکس، کە پیشانی دەدات کە چینە دەسەڵاتدارەکان لە ئێستادا چییان دەوێت و توانای ئەوەیان هەیە بەرامبەر بە تەواوی دانیشتووان بیکەن.

ئێمە بە هاوسۆزی لەگەڵ گەلی فەلەستین وەستاوین و داوای بەرخۆدان لە هەر ناوچەیەکی بەڵکان دەکەین بۆ تێکدانی ئەو پشتیوانییە سیاسی و سەربازییەی کە دەوڵەتانی بەڵکان پێشکەشی دەوڵەتی ئیسرائیل دەکەن. ئێمە دان بەوەدا دەنێین کە دوژمن تەنیا خودی شەڕ نییە بەڵکو ئەو دەوڵەتانە و سیستەمی سەرمایەدارییە کە بەردەوامی پێدەدەن.

بە لەبەرچاوگرتنی هەموو ئەوانەی سەرەوە، داوای ڕۆژانی چالاکیی فرانتەیشناڵ دەکەین دژی میلیتاریزم و ناسیۆنالیزم لە هەفتەی یەکەمی مانگی ئۆکتۆبەر (١١٠ی تشرینی یەکەمی ٢٠٢٤). لەم ماوەیەدا بانگهێشتی هەمووان دەکەین، لە لۆکاڵییەتی خۆیان و بە شێوازی خۆیان، بۆ ڕێکخستنی چالاکیی دژی مەرجەکانی شەڕ: ناسیۆنالیزم، میلیتاریزم، پیاوسالاری، سیاسەتی دوورخستنەوە و هتد، داوای کردار لە دژی پیشەسازی چەک و گواستنەوە دەکەین چەک، دژی هەموو ئامێرە سەربازییە نیشتمانییەکان، هاوپەیمانییە سەربازییە فرەنەتەوەییەکان و زیادبوونی سەربازیکردنی کۆمەڵگاکانمان. وەک ساڵانی پێشوو، ئێمە جەخت لەسەر هاودەنگی خۆمان دەکەینەوە لەگەڵ هەموو وازهێنەران و بەرەنگاربوونەوەی شەڕ و ڕەتکردنەوەی ویژدان.

میلیتاریزەکردنی باڵکان بەبێ ئاگاداری بووەتە هۆی میلیتاریزەکردنی سنوورەکانی دەوڵەت، کە بووەتە سزای لەسێدارەدان بۆ ئەو کۆچبەرانەی کە باڵکان وەک ڕێگایەک بۆ گەیشتن بە شارەکانی ئەوروپا بەکاردەهێنن. وڵاتانی بەڵکان کە وەک سنووری قەڵای ئەوروپاوێنا دەکرێن، ڕۆڵی کۆنترۆڵکردنی جووڵەیان گرتۆتە ئەستۆ. بە واتای پاڵنانی کۆچبەران، دزیکردن، لێدان، دەستبەسەرکردن و تەنانەت کوشتنی کۆچبەران، هەموو ئەمانە بە زمانی تەکنۆکراتی بەڕێوەبردنی کۆچبەری داپۆشراون. سەدان ملیۆن پارە بەخشراوە بە وڵاتانی بەڵکان، کە بە تەکنەلۆژیای پێشکەوتوو بۆ سەربازیکردن و چاودێریکردنی سنوورەکان تەیارکراون، هەموو ئەمانە لەکاتێکدا میوانداری هێزەکانی فرۆنتێکس دەکەن، لە هەوڵێکی هاوبەشدا بۆ پاراستنی “قەڵای ئەوروپا”. ئێستا وڵاتانی بەڵکان نەک هەر وەک ڕێگرییەک بۆ هاتنی کۆچبەران بۆ ئەوروپا کاردەکەن، بەڵکو ڕۆڵی کارا دەبینن لە پرۆسێسکردنیکۆچبەران لە ڕێگەی دامەزراندنی ناوەندەکان لە ئەلبانیا بەناوی ئیتاڵیا، یان لە ڕێگەی بەکرێدانی ٣٠٠ ژووری زیندان لە کۆسۆڤۆوە لەلایەن دانیمارکەوە بۆ ئەوەی بۆ دیپۆرتکردنەوەی بیانییەکان بەکاربهێنرێت. بە تێگەیشتن لە ئەزموونی خۆمان وەک ئەوەی لە کۆمەڵگاکانەوە هاتوون کە بەهۆی کۆچەوە لە قاڵب دراون (یان یەک بوون)، ئێمە لە هاودەنگیدا وەستاوین لەگەڵ ئەو کۆچبەرانەی کە دێن و بە باڵکاندا تێدەپەڕن، و جەخت لەسەر پێویستی بەهێزکردنی دەستپێشخەرییە ئەنارکیستییە نێودەوڵەتییەکان دەکەینەوە بۆ پێشکەشکردنی پشتیوانی بۆ خەڵکی لە جوڵەدا.

بوونی ئازاربەخشی ژنان، ترانس، کەسانی ناتەبای ڕەگەز و کویر لە ژێر کۆمەڵگا سەرمایەدارییە پیاوسالارەکاندا، زیاتر بەهۆی چاکسازییە نیولیبراڵەکان، هێزە کۆنەپەرستەکانی ڕۆحانییکۆنەپەرست و سیاسەتی دەوڵەتی نامرۆڤەوە خراپتر دەبێت. لە دەوڵەتانی تادێت ناسیۆنالیستی و میلیتاریزەکراودا، ڕیتۆریکی دابەزینی دیمۆگرافی بەکاردەهێنرێت بۆ پاساوهێنانەوە بۆ سیاسەتی سنووردارتر سەبارەت بە سەربەخۆیی کەسانی لەدایکبوو. جەستە بچووک دەبێتەوە بۆ تەنها بۆرییەک بۆ زاوزێکردن، چ لە ڕووی لەدایکبوون و چ لە ڕووی چاودێریکردنەوە، کە لەلایەن سەرمایەوە وەک کارێکی نزیک کۆنترۆڵکراو لە ڕێگەی کۆنترۆڵکردنی ڕاستەوخۆ بەسەر جەستەدا دەقۆزرێتەوە. بەم پێیە خەباتی ئەنارکیستی بۆ ئازادی و یەکسانی لە بنەڕەتدا خەباتێکی فێمینیستە. ئێمە پابەندبوونی خۆمان بە خەبات دژی پیاوسالاری بە هەموو جۆرەکانی ئیستغلالکردن و نایەکسانی و هەروەها پابەندبوونمان بە خەبات بۆ دادپەروەری زاوزێ، لەباربردنی سەلامەت و خۆبەڕێوەبەری دووپات دەکەینەوە.

جگە لەوەش، ئێمە جەخت لەوە دەکەینەوە کە بزووتنەوەی ئەنارکیستی ئێمە دەبێت فەزای سەلامەت بێت بۆ هەمووان، پەروەردەکردنی ژینگەیەک کە ئایدیاڵی یەکسانی لەخۆبگرێت، دوور لە ماچیزمۆ (سمێڵبافڕی)، ژنکوژی، هۆمۆفۆبیا، ترانسفۆبیا و کویرۆفۆبیا. بە تێگەیشتن لەوەی کە هێشتا کار ماوە لەم ڕووەوە ئەنجام بدرێت و بۆ ئەوەی ئەم کولتوورە پەروەردە بکەین، پابەند دەبین بە دادپەروەری گۆڕانکاری لەناو کۆمەڵگاکانماندا.

بەرەنگاربوونەوەی سەرمایەداری واتە بەرەنگاربوونەوەی لۆژیک و دەستگرتنی لە چەند بەرەیەکدا. بەم پێیە خەباتی ئێمە بەشێکی دانەبڕاوە لە فرەیی خەباتەکانی ناو کۆمەڵگا، کە هەر لۆکاڵییەتێک زەمینەیەکی جیاواز ئەزموون دەکات. بۆیە خەباتی ئەنارکیستی دژ بە سەرمایەداریش خەباتێکە لە دژی هەموو توندوتیژی و کاولکاری دەوڵەتی. ئەم BAB پابەندبوونی ئێمەی بە هەڵوەشاندنەوەی زیندانەکان دووپاتکردەوە و جەختی لە پشتیوانی گشتیمان بۆ زیندانییە ئەنارکیستەکان لە ناوچەکە و دەرەوەی وڵات کردەوە. ئێمەش وەک ئەنارکیستەکان دەبێ لە پێشەنگی شەڕی دژی تێکدانی ژینگە دەبین. بەم شێوەیە دەبێت ستراتیژیەتێک دابڕێژین کە نەک تەنها چارەسەری قەیرانە دەستبەجێیەکان بکات (کە زۆرجار تواناکانمان زیادەڕۆیی دەکەن) بەڵکو شیکاری فرە چینە درێژخایەن و هەروەها پێکهاتەی بەرخۆدان لە دژی سەرمایەداری دروست بکات. ئەمه تەنها بەداننان به پێکەوەندیی تێکۆشانەکانمان دەکرێت، که دەبێت له هەموو لایەنەکانی ڕێکخستن و کردەوه کانماندا ڕەنگ بداتەوه .

لەم میانەی ئەم BAB یەدا باسمان لە گرنگی زیاتر فراوانکردن و دامەزراندنی ژێرخانی سەربەخۆی خۆمان کرد. سکوات (دەستبەسەرداگرتنی خانوە خاڵییەکان بۆ دابینکردنی سەرپەنا) و ناوەندە کۆمەڵایەتییە سەربەخۆکان (ئۆتۆنۆمەکان) لەم ژێرخانیەدا گرنگییەکی بەرچاویان هەیە، کە فەزای ڕێکخستن و بنیاتنانی کۆمەڵگا و بەرخۆدان دابین دەکەن. بەڵام ئەم فەزایانە ڕووبەڕووی تەحەدای بەرچاو دەبنەوە، لە سەرکوتی دەوڵەتەوە تا دژایەتییە ناوخۆییەکان. ئێمە پێویستی پەروەردەکردنی ئەم دەستپێشخەرییانەمان پشتڕاستکردەوە، بە داننان بە ڕۆڵی ئەوان لە بزووتنەوەکە و ئەو کۆمەڵگایانەی کە تێیدا دەژین.

لەسەر هەمان تێبینی جەختمان لەسەر گرنگی دامەزراندنی دەستپێشخەری چاپەمەنی و میدیای ئەنارکیستی خۆمان کرد، وەک پڕۆژەی ڕادیۆیی، کە بۆ بڵاوکردنەوەی هەواڵ و ئەزموونەکان سەبارەت بە خەباتی بزووتنەوەکەمان، هەروەها بۆ کۆمەڵگا بەگشتی زۆر گرنگن. لەسەر هەمان تێبینی، ئێمە هەروەها دان بە پێویستی ئاگاداربوون لە مێژووی خۆمان لە ڕێگەی پڕۆژەی ئەرشیفیەوە دەزانین. ئەم پڕۆژانە دەتوانن نەک تەنها وەک سەکۆیەک بۆ تۆمارکردن و نووسینی مێژوو لە ڕێگەی گێڕانەوەی خۆمانەوە بەڵکو وەک سەرچاوەی زانیاری لەسەر تاکتیک و پراکتیک و شیکارییەکانیش کە هێشتا دەتوانین بە باشی سوودی لێ وەربگرین.

پێشانگای کتێبی ئەنارکیستی بەڵکان لە ساڵی ٢٠٢٤دا، هێز و پابەندبوونی بەکۆمەڵمان بۆ بنیاتنانی جیهانێکی دوور لە ستەم، دووپاتکردەوە، تیشکی خستە سەر خۆبەخشیمان بۆ بەرخۆدان لە لایەک و هاودەنگی لە لایەکی دیکە. لە کاتێکدا کە چاومان لە داهاتووە، پێویستە بەردەوام بین لە دروستکردنی تۆڕەکانی پشتیوانی و پەرەپێدانی ستراتیژیەتی ڕووبەڕووبوونەوەی سیستەمی سەرمایەداری و ئەو دەوڵەتەی کە پاسەوانی دەکات. پێویستە تۆڕەکانمان فراوانتر بکەین و بگەینە ئەو شارانەی بەڵکان کە دەستپێشخەری ئەنارکیستی تێدا نییە، پشتگیریان بکەین بۆ ئەوەی دامەزرێنن و گەشە بکەن. هەماهەنگی و یەکدەنگی ئەو پانانەیە کە ئێمە بەرخۆدانمان لەسەری بنیات دەنێین و داهاتوویەک لەسەر بنەمای هاوکاریی یەکتر و ئازادی و هاوسۆزی ڕادیکاڵ و یەکسانی دروست دەکەین.

دەبێت جارێکی تر جەخت لەسەر گرنگی بەڕێوەبردنی ئەم پێشانگایە کتێبانە بکەینەوە لە ناوچەیەکی ئەلبانی زماندا، وەک یەکەم کۆبوونەوەی ئەنارکیستی تا ئێستا لەم خاکانەدا دیاری بکەین. ئەو دەستەجەمعی و گروپ و تاکانەی لە هەموو جیهانەوە هاتبوون، چانسی ئەوەیان هەبوو کە لە چوارچێوەی خەباتی ناوخۆیی بزانن و ئەزموونەکانیان لەگەڵ خەڵکی پریشتینەدا باس بکەن. بۆ زۆرێک لە کەسانی پریشتینا کە سەردانی پێشانگای کتێبیان دەکرد، هەروەها بۆ ئەو دەستەجەمعی و تاکانەی کە پشتگیریان دەکرد، ئەمە ئەزموونێکی فێرکاری بوو کە هێزی ڕێکخستنی ناپلەبەندی نیشان دا کە تەنها لەسەر بنەمای هاودەنگی و هاوکاری یەکتر بوو. هەروەها تیشکی خستە سەر پەیوەندیی شیکاری و ڕێکخستنی ئەنارکیستی لە چوارچێوەی هەردوو خەباتی ناوخۆیی و ناوچەییدا.

لە کۆتاییدا زۆر بە خۆشحاڵییەوە ڕایدەگەیەنین کە پێشانگای داهاتووی کتێبخانەی ئەنارکیستی بەڵکان لە شاری سالۆنیکی یۆنان بەڕێوەدەچێت.

بەشداربووانی پێشانگای کتێبی ئەنارکیستی بەڵکان ٢٠٢٤

٧ی تەمموز، پریشتینا.

https://i-f-a.org/2024/07/21/final-statement-of-the-balkan-anarchist-bookfair-2024/ کورمانجی


https://anarkistan.net/2024/07/24/14841/
فارسی


https://anarkistan.net/2024/07/24/
البيانالختاميل…الكتابالأناركي/ عەرەبی


https://anarkistan.net/2024/07/24/daxuyaniya-dawi-…st-a-balkan-2024/
ئینگلیزی و ئەلبانی و یۆنانی و سلۆڤینی


Daxuyaniya Dawî ya Fuara Pirtûka Anarşîst a Balkan 2024

Daxuyaniya Dawî ya Fuara Pirtûka Anarşîst a Balkan 2024

wergêranî maşînî

Posta bingehîn: https://bab2024.espivblogs.net/final-statement/

Wergerên (li jêr jî hatine kopîkirin) bi [îngilîzî]  [Shqip/Albanian]  [Ελληνικά/Yewnanî]  [Slovensko/Slovenikî] hene

Ji 5-ê heta 7-ê Tîrmehê, Prishtina, Kosova, veguherî navendek ramana anarşîst, hevrêzî û hevgirtinê ku ew mazûvaniya çapa 16-an a Fuara Pirtûka Anarşîst a Balkan (BAB) kir. Ev kombûna anarşîst a yekem li deverek Albanîaxêv zêdetirî 250 beşdaran ji 29 welatan, ji Şîlî heta Azerbaycanê li hev kom kir. Bi tevayî 32 kolektîv û însiyatîfa pirtûk û zine pêşandan kirin, û 18 nîqaş û çalakî hatin organîzekirin, ku cihêrengiya tevgerê ya tevayî nîşan didin. Bi ruhê rast ê kolektîf û arîkariya hev, beşdaran bi rêxistinê re mijûl bûn, ku ev bûyer kirin nîşanek berbiçav a ku bi xebata kolektîf dikare bigihîje.

Li Prishtina bûyereke wiha xwedî girîngiyeke taybet e. Ji dawiya şer û vir ve, Kosova di nav şerekî domdar de maye, ku di navbera dewleta Kosova û Sirbistanê de dibe sedema tansiyonek domdar. Elîtên her du aliyan ji vê rewşê pir sermayedar kirine, li ser parçebûna civakan misoger û geş bûne. Tenê rastiya ku rêhevalên ji çar aliyên Balkanan, di nav de Kosova û Sirbîstan, li kêleka hev rawestiyan, neteweperestî û siyaseta dewletê şermezar kirin, şahidiyek bi hêz e ji bo pabendbûna me ya hevpar a ji bo hevgirtin, berxwedan û hevkariya li seranserê sînorên çêkirî û siyaseta dewletê. armanc dikin ku me parçe bikin.

Lezgîniya vê kombûnê nayê zêde kirin. Di demekê de ku agirê şer cîhanê dişewitîne û xeyala faşîzma eşkere belav dibe, dewlet her ku diçe mîlîtarîze dibin, zext û zordarî her ku diçe zêde dibin. Di dema BAB-ê de, me tecrubeyên deverên xwe par ve kir û me analîz kir ku dewletên Balkan çawa retorîka xwe ya neteweperest zêde dikin û di heman demê de çekan berhev dikin û nîqaşan didin destpêkirin ji bo ji nû ve avakirina leşkeriya mecbûrî. Van kiryaran di nav çîrokên hevdu de cih digirin, ku ji bo vê yekê hincet têne bikar anîn û tirsê dixe nava civakan. Em mecbûrî dibînin ku gelê Balkanan û ji derveyê wê, wek kolektîf û kesayetên anarşîst, hevrêziyê kûrtir bikin û şebekeyên berxwedanê li hember vejîna neteweperestî û mîlîtarîzmê xurt bikin. Ger ku vê yekê pêk neyne wê bêguman bibe sedema şer.

Şer parçeyek bingehîn a pergala kapîtalîst e. Çi kêm-zirav be, çi bi tevahî, ew ji bo berfirehkirina kapîtalîzmê bi vekirina çavkaniyên nû yên îstîsmarê, wek erd, derya, maden, hemî zindiyan, an jî hilberandin û firotina çekan wekî sermaye, wekî amûrek girîng e. Em nakevin xefika ku nakokî di navbera netewe-dewletan de wek dubendî bihesibînin, her çend em nuwaze û çarçoweya wê ya çawa diqewimin jî qebûl dikin; em weke şerê sermayeyê yê li dijî civakan dibînin. Şerên li Ukrayna, Sûdan, Sûriye, Myanmar, Afrîkaya Sub-Saharan, şerên kartelan ên li Meksîkayê û yên din hemû heman mantiqa serdestî û berfirehkirina sermayeyê parve dikin, ku tenê mirin û wêrankirinê tîne.

Em pê dihesin ku dewletên Balkanan ne tenê temaşevanên kêlekê yên dîmena şer in, lê beşeke bingehîn a şer in; ji mazûvaniya navendên leşkerî yên mezin ên cîhanê, peydakirina zemîna perwerdehiyê ji bo hêzên çekdar, pêşkêşkirina lojîstîk û korîdorên ji bo veguhestina çek û leşkeran, beşdariya zanyariyên teknîkî, lîstina rolek girîng di manevrayên şerê cîhanî de û hilberandin û firotina çekan li seranserê cîhanê, bi vî rengî, bi bûne parçeyek û îmkana kuştin û qirkirinê. Dema ku sektorên taybet û dewletî, bi hev re, ji bo pêşxistina welatên Balkanê yên herî piçûk jî di warê hilberîner û/an kirîna çekan de, bi dijwarî dixebitin, em zextek zêde li ser civakên herêmî dibînin ku rastiyek nû, her ku diçe bêtir leşkerî di bin navê tirs û nezelaliyê ji bo pêşerojê.

Dibe ku mînaka herî xerab û eşkere ya mantiqê şer, qirkirina li Xezzeyê û êrîşên li Şerîeya Rojava ya li dijî gelê Filistînê, ku bi deh hezaran sivîl hatin kuştin û tevahiya herêmê wêran kirin, li ser ekranên me berdewam dike; Ev hemû ji aliyê hêzên emperyalîst ên cîhanê û kompleksa leşkerî-pîşesaziyê ve tên destekkirin, dewletên Balkan jî di nav de, ku piştgiriya siyasî û leşkerî didin. Şerê jenosîdê yê tunekirinê yê li Xezayê hem wekî bîranîna şiyana kolonyalîzma Rojava ya ji bo meşandina şerên tunekirinê û hem jî wekî laboratuarek anatopolîtîkê ye, tiştê ku çînên serdest niha dixwazin û dikarin bi tevahî gelan re bikin nîşan dide.

Em bi gelê Filistînê re hevgirtinê ne û banga berxwedanê li her herêmeke Balkanê dikin ku piştgirîya siyasî û leşkerî ya dewletên Balkanan ji dewleta Îsraîl re bê astengkirin. Em dizanin ku dijmin ne tenê şer bi xwe ye, di heman demê de dewlet û pergalên kapîtalîst ên ku şer dikin jî ne.

Bi van hemû tiştên li jor di hişê xwe de, em bang dikin ku di hefteya yekem a Cotmehê de (1-10 Cotmeha 2024) rojên navneteweyî yên çalakiya li dijî mîlîtarîzm û neteweperestiyê werin lidarxistin. Di vê serdemê de em bang li her kesî dikin ku li cihê xwe û bi awayê xwe li dijî şert û mercên şer çalakiyan li dar bixin: netewperestî, mîlîtarîzm, baviksalarî, polîtîkaya dûrketinê û hwd. çekan, li dijî hemû amûrên leşkerî yên neteweyî, koalîsyonên leşkerî yên pirneteweyî û zêdekirina milîtarîzekirina civakên me. Weke salên borî, em tekezî li ser hevgirtina xwe bi hemû reviyan, berxwedêrên şer û redkarên wijdanî re dikin.

Milîtarîzekirina Balkanan bi bêhemdî bûye sedema milîtarîzekirina sînorên dewletê, ku bûne cezayê îdamê ji bo koçberan ku Balkanan wekî rêyek ji bo gihandina bajarên Ewropayê bikar tînin. Welatên Balkan ên ku wekî sînorê “Keleha Ewropayê” têne xuyang kirin, rola kontrolkirina tevgerê girtine ser xwe. tê wateya paşvexistina koçberan, talankirin, lêdan, binçavkirin û heta kuştina koçberan, ev hemû bi zimanê teknokrat ên rêveberiya koçberiyê hatine girtin. Bi sed mîlyonan drav ji welatên Balkan re hatine bexş kirin, ku wan bi teknolojiya herî pêşkeftî ji bo mîlîtarîzekirina sînor û çavdêrîkirinê, hemî dema ku mêvandariya hêzên Frontex dikin, di hewildanek hevgirtî de ji bo parastina “Keleha Ewrûpayê” hatine peyda kirin. Naha, ne tenê welatên Balkan ji bo koçberên ku diçin Ewropayê wekî rêgiriyê tevdigerin, lê ew di “pêvajokirina” koçberan de jî bi avakirina navendên li Albanya li ser navê Italytalya, an jî bi kirêkirina 300 hucreyên zindanê de rolek çalak digirin. ji Kosovayê ji aliyê Danîmarkayê ve ji bo kesên biyanî bên dersînorkirin bên bikaranîn. Têgihîştina ezmûna xwe ya ku ji civakên ku ji hêla koçberiyê ve hatine çêkirin (an jî yekbûn) tê, em bi koçberên ku têne Balkanan û ji wan re derbas dibin re di nav hevgirtinê de ne, û tekezî li ser hewcedariya xurtkirina însiyatîvên anarşîst ên transneteweyî dikin da ku piştgiriyê bidin mirovên li ser tevgerê.

Hebûna bi êş a jin, trans, nelihevhatinên zayendî û mirovên qeşeng ên di bin civakên kapîtalîst ên baviksalarî de, bi reformên neolîberal, hêzên reaksîyoner ên olperest-muhafazakar, û siyaseta dewletê ya bêmirovî zêdetir dibe. Di dewletên neteweperest û mîlîtarîzekirî de, retorîka kêmbûna demografîk ji bo rewakirina polîtîkayên sînordar ên di derbarê xweseriya mirovên jidayikbûyî de tê bikar anîn. Laş hem di warê jidayikbûnê û hem jî di warê lênêrînê de, ji hêla sermayeyê ve wekî keda ji nêz ve tê kontrol kirin, bi kontrolkirina rasterast a li ser laşan ve, dibin keştiyên ji nû ve hilberandinê. Ji ber vê yekê, têkoşîna anarşîst a ji bo azadî û wekheviyê di cewherê xwe de têkoşînek femînîst e. Em soza xwe ya ji bo têkoşîna li dijî baviksalarî ya bi her şêweyên îstîsmar û newekheviyê, her wiha soza xwe ya ji bo têkoşîna ji bo edaleta jinberdanê, kurtajê bi ewle û xwerêveberî teqez dikin.

Wekî din, em tekez dikin ku tevgera me ya anarşîst divê ji bo her kesî bibe cîhek ewle, hawirdorên ku îdeala wekheviyê di nav xwe de dihewîne, ji machismo, misogyny, homofobia, transphobia, û queerphobia dûr bixe. Têgihiştin ku di vî warî de hîn xebat hene û ji bo geşkirina vê çandê, em soz didin ku edaleta veguherîner a di nav civakên xwe de.

Têkoşîna li dijî kapîtalîzmê tê wateya têkoşîna li dijî mantiq û desthilatdariya wê ya li gelek eniyan. Ji ber vê yekê, têkoşîna me parçeyek bingehîn a pirbûna têkoşînên di nav civakê de ye, ku her herêmek di çarçoveyek cûda de tê jiyîn. Ji ber vê yekê têkoşîna anarşîst a li dijî kapîtalîzmê di heman demê de têkoşîna li dijî hemû tundî û îmhaya dewletê ye. Vê BAB’ê soza me ya ji bo rakirina girtîgehan dubare kir û piştgiriya me ya gel a ji bo girtiyên anarşîst ên li herêmê û derveyî wê tekez kir. Wek anarşîst divê em jî li dijî tunekirina jîngehê di refên herî pêş de bin. Ji ber vê yekê, divê em stratejiyên ku ne tenê serî li qeyranên tavilê bidin (ku pir caran kapasîteyên me zêde dikin) lê di heman demê de analîzên pir-qatî yên demdirêj û her weha avahiyên berxwedanê yên li dijî kapîtalîzmê biafirînin. Ev yek tenê bi naskirina girêdana têkoşîna me ya bi hev re, ku divê di hemû aliyên rêxistinî û çalakiyên me de xwe nîşan bide, pêkan e.

Di vê BABê de, me her weha li ser girîngiya bêtir berfirehkirin û avakirina binesaziya xweya xweser nîqaş kir. Squat û navendên civakî yên xweser di vê binesaziyê de xwedî girîngiyek girîng in, ji bo rêxistinbûn, avakirina civakê û berxwedanê cîh peyda dikin. Lê belê ev qad ji zextên dewletê heta nakokiyên navxweyî bi kêşeyên girîng re rû bi rû ne. Me pêdiviya pêşxistina van însiyatîfan, naskirina rola wan a di nav tevger û civakên ku em tê de dijîn piştrast kir.

Di heman mijarî de me tekezî li ser girîngiya damezrandina însiyatîfên xwe yên çapemenî û medyaya anarşîst, wek projeyên radyoyê kir, ku ji bo belavkirina nûçe û ezmûnan li ser têkoşîna tevgera me û her weha ji bo civakê bi giştî girîng in. Di heman mijarê de, em pêdiviya xwedîderketina li dîroka xwe bi projeyên arşîvan jî nas dikin. Ev proje ne tenê dikarin wekî platformên tomarkirin û nivîsandina dîrokê bi navgîniya vegotinên me, lê di heman demê de wekî çavkaniyên zanyariyê yên li ser taktîk, pratîk û analîzên ku em hîn jî dikarin baş bikar bînin.

Pêşangeha Pirtûkan a Anarşîst a Balkan a 2024’an hêz û pabendbûna me ya kolektîf a avakirina cîhanek ji bindestiyê rizgar kir, ji aliyekî ve dilsoziya me ya ji bo berxwedanê û ji hêla din ve jî bihevrebûna me re destnîşan kir. Dema em li paşerojê dinêrin, divê em avakirina torên piştevaniyê bidomînin û stratejiyên rûbirûbûna pergala kapîtalîst û dewleta ku wê diparêzin bi pêş bixin. Divê em torên xwe berfireh bikin û xwe bigihînin bajarên Balkanan ên ku înîsiyatîfên anarşîst lê tune ne, piştgirî bidin wan da ku werin damezrandin û geş bibin. Koordînasyon û hevgirtin stûnên ku em ê berxwedana xwe li ser ava bikin û li ser esasê alîkariya hev, azadî, hestiyariya radîkal û wekheviyê pêşerojekê biafirînin ne.

Divê em carek din li ser girîngiya lidarxistina vê pêşangeha pirtûkan li deverek ku bi Albanîaxêv tê axaftin, destnîşan bikin, ku ew wekî yekemîn kombûna anarşîst a ku heya niha li van xakan tê destnîşan kirin. Kolektîv, kom û kesên ku ji çar aliyên cîhanê hatibûn, şansê wan hebû ku li ser çarçoveya têkoşîna herêmî fêr bibin û tecrubeyên xwe bi gelê Prishtînê re parve bikin. Ji bo gelek kesên li Prishtina ku serdana pêşangeha pirtûkan kirin, û hem jî ji bo kolektîv û kesên ku piştgirî dan wê, ev ezmûnek fêrbûnek bû ku hêza rêxistinkirina nehiyerarşîk tenê li ser bingeha hevgirtin û alîkariya hevdû nîşan dide. Di heman demê de girîngiya analîzên anarşîst û birêxistinkirina di nav têkoşînên herêmî û herêmî de jî eşkere kir.

Di dawiyê de, em bi kêfxweşî radigihînin ku Fûara Pirtûkan a Anarşîst a Balkan a din dê li Selanîkê, Yewnanîstanê were lidarxistin.

Beşdarên Fûara Pirtûkan a Anarşîst a Balkan 2024

7ê Tîrmehê, Prishtin.

Final Statement of the Balkan Anarchist Bookfair 2024

البيان الختامي لمعرض الكتاب الأناركي في البلقان 2024

البيان الختامي لمعرض الكتاب الأناركي في البلقان 2024

الترجمة الکترونیة

المشاركة الأصلية: https://bab2024.espivblogs.net/final-statement/

الترجمات (المنسوخة أدناه أيضًا) متوفرة باللغة [الإنجليزية]  [الشكيب/الألبانية]  [اليونانية/اليونانية]  [السلوفينية/السلوفينية]

في الفترة من ٥ إلى ٧ يوليو، تحولت بريشتينا، كوسوفا، إلى مركز للفكر والتنسيق والتضامن اللاسلطوي حيث استضافت النسخة السادسة عشرة من معرض الكتب الأناركي في البلقان (BAB). جمع هذا التجمع الأناركي الأول على الإطلاق في منطقة ناطقة باللغة الألبانية أكثر من ٢٥٠ مشاركًا من 29 دولة، من تشيلي إلى أذربيجان. عرض ما مجموعه ٣٢ مجموعة ومبادرة كتبًا ومجلات، وتم تنظيم ١٨ مناقشة وحدثًا، لعرض التنوع الشامل للحركة. وبروح حقيقية من الجماعية والمساعدة المتبادلة، انخرط المشاركون في المنظمة، مما جعل هذا الحدث دليلاً رائعًا على ما يمكن تحقيقه من خلال الجهد الجماعي.

إن إقامة مثل هذا الحدث في بريشتينا له أهمية خاصة. منذ نهاية الحرب، ظلت كوسوفا عالقة في حالة صراع دائم، مما أدى إلى جو دائم من التوتر بين دولة كوسوفا وصربيا. لقد استفادت النخب على كلا الجانبين بشكل كبير من هذا الوضع، مما أدى إلى ضمان وازدهار الانقسام بين المجتمعات. إن مجرد حقيقة أن الرفاق من جميع أنحاء البلقان، بما في ذلك كوسوفا وصربيا، وقفوا جنبًا إلى جنب، ويدينون القومية وسياسات الدولة، هو شهادة قوية على التزامنا الجماعي بالتضامن والمقاومة والتعاون عبر الحدود المصطنعة وسياسات الدولة التي تهدف إلى تقسيمنا.

لا يمكن المبالغة في مدى إلحاح هذا التجمع. في الوقت الذي تجتاح فيه نيران الحرب العالم وينتشر فيه شبح الفاشية العلنية، أصبحت الدول أكثر عسكرة، ويتزايد القمع باستمرار. خلال BAB، شاركنا تجارب مناطقنا وحللنا كيف تعمل دول البلقان على تكثيف خطابها القومي بينما تقوم في الوقت نفسه بجمع الأسلحة وبدء المناقشات لإعادة الخدمة العسكرية الإلزامية. هذه الأفعال تغذي روايات بعضها البعض، والتي تستخدم كمبرر للأخيرة وتزرع الخوف في المجتمعات. ونجد أنه من الضروري أن تعمل شعوب البلقان، وما وراءها، كمجموعات وأفراد لاسلطويين، على تعميق التنسيق وتعزيز شبكات المقاومة ضد عودة القومية والنزعة العسكرية. والفشل في القيام بذلك سيؤدي حتماً إلى الحرب.

الحرب جزء لا يتجزأ من النظام الرأسمالي. وسواء كانت منخفضة الحدة أو كاملة، فهي بمثابة أداة مهمة لتوسيع الرأسمالية من خلال فتح مصادر جديدة للاستغلال، مثل الأرض والبحر والمعادن وجميع الكائنات الحية، أو إنتاج وبيع الأسلحة كرأس مال. نحن لا نقع في فخ اعتبار الصراع صراعًا ثنائيًا بين الدول القومية، على الرغم من أننا نقبل الفروق الدقيقة وسياقات كيفية حدوثه؛ نحن نرى أنها حرب رأس المال ضد المجتمعات. فالحروب في أوكرانيا، والسودان، وسوريا، وميانمار، ومنطقة جنوب الصحراء الكبرى في أفريقيا، وحروب الكارتلات في المكسيك، وغيرها، تشترك جميعها في نفس منطق الهيمنة وتوسيع رأس المال، الذي لا يجلب سوى الموت والدمار.

نحن ندرك أن دول البلقان ليست مجرد متفرج على مشهد الحرب، بل هي جزء لا يتجزأ منه؛ من استضافة المنشآت العسكرية العالمية الكبرى، وتوفير أماكن تدريب للقوات المسلحة، وتوفير الخدمات اللوجستية والممرات لنقل الأسلحة والقوات، والمساهمة في المعرفة التقنية، ولعب دور مهم في مناورات الحرب العالمية وإنتاج وبيع الأسلحة في جميع أنحاء العالم، وبالتالي، مع أن تكون جزءًا من القتل والإبادة الجماعية وتمكينهما. وبينما يعمل القطاعان الخاص والحكومي بجد، جنبًا إلى جنب، لتطوير حتى أصغر دول البلقان إلى منطقة جادة لإنتاج و/أو شراء الأسلحة، فإننا نرى ضغوطًا متزايدة على المجتمعات المحلية لقبول واقع جديد أكثر عسكرة من أي وقت مضى تحت ذريعة الخوف وعدم اليقين بشأن المستقبل.

ولعل أبشع وأوضح مثال على منطق الحرب هو الإبادة الجماعية التي تحدث في غزة والهجمات في الضفة الغربية ضد الشعب الفلسطيني، والتي أسفرت عن مقتل عشرات الآلاف من المدنيين وتدمير المنطقة بأكملها، في بث مستمر على شاشاتنا؛ كل هذه الأمور تحظى بدعم القوى الإمبريالية العالمية والمجمع الصناعي العسكري، بما في ذلك دول البلقان، التي تقدم الدعم السياسي والعسكري. إن حرب الإبادة الجماعية في غزة هي بمثابة تذكير لقدرة الغرب الاستعمارية على شن حروب إبادة، كما أنها بمثابة مختبر للسياسات الثانوية، حيث تعرض ما تريده الطبقات الحاكمة حالياً وما تستطيع أن تفعله لشعوب بأكملها.

إننا نتضامن مع الشعب الفلسطيني وندعو إلى المقاومة في كل منطقة من مناطق البلقان لتعطيل الدعم السياسي والعسكري الذي تقدمه دول البلقان لدولة إسرائيل. نحن ندرك أن العدو ليس الحرب نفسها فحسب، بل أيضًا الدول والأنظمة الرأسمالية التي تديمها.

مع أخذ كل ما سبق في الاعتبار، ندعو إلى أيام العمل العابرة للحدود الوطنية ضد النزعة العسكرية والقومية في الأسبوع الأول من أكتوبر (من ١ إلى ١٠ أكتوبر ٢٠٢٤). خلال هذه الفترة، ندعو الجميع، في مناطقهم وبطريقتهم الخاصة، إلى تنظيم أعمال ضد ظروف الحرب: القومية، والنزعة العسكرية، والسلطة الأبوية، وسياسات الإقصاء، وما إلى ذلك. وندعو إلى اتخاذ إجراءات ضد صناعة الأسلحة والنقل الأسلحة، ضد جميع الأجهزة العسكرية الوطنية، والتحالفات العسكرية المتعددة الجنسيات، والعسكرة المتزايدة لمجتمعاتنا. وكما في السنوات السابقة، فإننا نؤكد تضامننا مع جميع الهاربين ومقاومي الحرب والمستنكفين ضميرياً.

وقد أدت عسكرة البلقان عن غير قصد إلى عسكرة حدود الدول، والتي أصبحت بمثابة أحكام بالإعدام على المهاجرين الذين يستخدمون البلقان كطريق للوصول إلى المدن الأوروبية. وقد تولت دول البلقان، التي تم تصويرها على أنها حدود قلعة أوروبا، دوراً في السيطرة على الحركة. وهذا يعني صد المهاجرين، والسرقة، والضرب، والاحتجاز، وحتى قتل المهاجرين، وكل ذلك مغطى باللغة التكنوقراطية لإدارة الهجرة. فقد تم التبرع بمئات الملايين من الدولارات لدول البلقان، وتزويدها بأحدث التكنولوجيات اللازمة لعسكرة الحدود ومراقبتها، وكل هذا في حين تستضيف قوات فرونتكس، في إطار جهد متضافر لحماية قلعة أوروبا“. والآن، لا تعمل دول البلقان كرادع للمهاجرين القادمين إلى أوروبا فحسب، بل إنها تلعب أيضًا دورًا نشطًا في معالجةالمهاجرين من خلال إنشاء مراكز في ألبانيا نيابة عن إيطاليا، أو من خلال تأجير ٣٠٠ زنزانة سجن. من كوسوفو من قبل الدنمارك لاستخدامها لترحيل الأجانب. ومن خلال فهم تجربتنا الخاصة باعتبارنا قادمين من مجتمعات شكلتها الهجرة (أو كونها واحدة)، فإننا نتضامن مع المهاجرين القادمين إلى منطقة البلقان ويمرون بها، ونؤكد على الحاجة إلى تعزيز المبادرات الفوضوية العابرة للحدود الوطنية لتوفير الدعم للأشخاص المتنقلين.

إن الوجود المؤلم للنساء، والمتحولين جنسيا، وغير المتوافقين جنسيا، والأشخاص الكويريين في ظل المجتمعات الرأسمالية الأبوية، يتفاقم بشكل أكبر بسبب الإصلاحات النيوليبرالية، والقوى الدينية المحافظة الرجعية، وسياسات الدولة اللاإنسانية. وفي الدول ذات النزعة القومية والعسكرية المتزايدة، يُستخدم خطاب الانحدار الديموغرافي لتبرير سياسات أكثر تقييدًا فيما يتعلق باستقلالية الأشخاص الذين يولدون. تتحول الأجساد إلى مجرد أوعية للتكاثر، سواء من حيث الولادة أو الرعاية، والتي يستغلها رأس المال كعمل يتم التحكم فيه عن كثب من خلال السيطرة المباشرة على الأجساد. وهكذا، فإن النضال الأناركي من أجل الحرية والمساواة هو بطبيعته صراع نسوي. نؤكد التزامنا بالنضال ضد السلطة الأبوية بجميع أشكالها من الاستغلال وعدم المساواة، وكذلك التزامنا بالنضال من أجل العدالة الإنجابية، والإجهاض الآمن والإدارة الذاتية.

علاوة على ذلك، نؤكد على أن حركتنا الأناركية يجب أن تكون مساحة آمنة للجميع، وتعزيز البيئات التي تشمل المثل الأعلى للمساواة، وخالية من الرجولة، وكراهية النساء، ورهاب المثلية، ورهاب التحول الجنسي، ورهاب المثلية. ومن منطلق إدراكنا أنه لا يزال هناك عمل يتعين القيام به في هذا الصدد، ومن أجل تعزيز هذه الثقافة، فإننا نلتزم بالعدالة التحويلية داخل مجتمعاتنا.

إن محاربة الرأسمالية تعني محاربة منطقها وقبضتها على جبهات متعددة. وبالتالي، فإن نضالنا هو جزء لا يتجزأ من العديد من النضالات داخل المجتمع، حيث تعيش كل منطقة سياقًا مختلفًا. لذلك، فإن النضال الأناركي ضد الرأسمالية هو أيضا نضال ضد كل عنف الدولة وتدميرها. أكد هذا باب BAB مجددًا التزامنا بإلغاء السجون وشدد على دعمنا العام للسجناء الفوضويين في المنطقة وخارجها. باعتبارنا فوضويين، يجب علينا أيضًا أن نكون في طليعة الكفاح ضد تدمير البيئة. وبالتالي، يتعين علينا أن نطور استراتيجيات لا تعالج الأزمات المباشرة فحسب (والتي غالبا ما تستنزف قدراتنا) بل تخلق أيضا تحليلا طويل الأجل متعدد الطبقات فضلا عن هياكل المقاومة ضد الرأسمالية. ولا يمكن تحقيق ذلك إلا من خلال الاعتراف بالترابط بين نضالاتنا، والذي يجب أن ينعكس في جميع جوانب تنظيمنا وأعمالنا.

خلال اجتماع باب BAB هذا، ناقشنا أيضًا أهمية مواصلة توسيع وإنشاء البنية التحتية المستقلة الخاصة بنا. تعتبر القرفصاء والمراكز الاجتماعية المستقلة ذات أهمية كبيرة في هذه البنية التحتية، حيث توفر مساحات للتنظيم وبناء المجتمع والمقاومة. ومع ذلك، تواجه هذه الفضاءات تحديات كبيرة، بدءًا من قمع الدولة وحتى التناقضات الداخلية. وأكدنا على ضرورة تعزيز هذه المبادرات، والاعتراف بدورها في الحركة والمجتمعات التي نعيش فيها.

وفي نفس السياق، أكدنا على أهمية إنشاء مبادراتنا المطبوعة ووسائل الإعلام الفوضوية، مثل المشاريع الإذاعية، والتي تعتبر حاسمة لنشر الأخبار والتجارب حول نضال حركتنا، وكذلك للمجتمع ككل. وعلى نفس المنوال، فإننا ندرك أيضًا الحاجة إلى الاهتمام بتاريخنا من خلال المشاريع الأرشيفية. ومن الممكن أن تخدم هذه المشاريع ليس فقط كمنصات لتسجيل وكتابة التاريخ من خلال رواياتنا الخاصة، ولكن أيضًا كمصادر للمعرفة حول التكتيكات والممارسات والتحليلات التي لا يزال بوسعنا استخدامها بشكل جيد.

أكد معرض الكتب الأناركي في البلقان لعام ٢٠٢٤ مجددًا قوتنا الجماعية والتزامنا ببناء عالم خالٍ من الاضطهاد، وسلط الضوء على تفانينا في المقاومة من ناحية والتضامن من ناحية أخرى. وبينما نتطلع إلى المستقبل، يتعين علينا أن نستمر في بناء شبكات الدعم وتطوير الاستراتيجيات اللازمة لمواجهة النظام الرأسمالي والدولة التي تحرسه. يجب علينا توسيع شبكاتنا والوصول إلى مدن البلقان حيث لا توجد مبادرات فوضوية، ودعمها لكي تتأسس وتزدهر. إن التنسيق والتضامن هما الركائز التي سنبني عليها مقاومتنا ونخلق مستقبلاً يقوم على التعاون المتبادل والحرية والتعاطف الراديكالي والمساواة.

يجب علينا أن نؤكد مرة أخرى على أهمية إقامة معرض الكتاب هذا في منطقة ناطقة باللغة الألبانية، ليكون أول تجمع لاسلطوي على الإطلاق في هذه الأراضي. وقد أتيحت للجماعات والمجموعات والأفراد الذين أتوا من جميع أنحاء العالم فرصة التعرف على سياق النضال المحلي ومشاركة تجاربهم مع شعب بريشتينا. بالنسبة للعديد من الأشخاص في بريشتينا الذين زاروا معرض الكتاب، وكذلك بالنسبة للجماعات والأفراد الذين دعموه، كانت هذه تجربة تعليمية أظهرت قوة التنظيم غير الهرمي القائم فقط على التضامن والمساعدة المتبادلة. كما سلط الضوء على أهمية التحليل والتنظيم اللاسلطوي في النضالات المحلية والإقليمية.

أخيرًا، يسعدنا جدًا أن نعلن أن معرض البلقان اللاسلطوي للكتاب القادم سوف يعقد في سالونيك، اليونان.

المشاركون في معرض الكتاب الأناركي في البلقان ٢٠٢٤

٧ يوليو، بريشتينا.

Final Statement of the Balkan Anarchist Bookfair 2024

بیانیه پایانی نمایشگاه کتاب آنارشیست بالکان ٢٠٢٤

بیانیه پایانی نمایشگاه کتاب آنارشیست بالکان ٢٠٢٤

ترجمە ماشینی

پست اصلی: https://bab2024.espivblogs.net/final-statement/

از پنجم تا هفتم ژوئیه، پریشتینا، کوزوو، با میزبانی شانزدهمین دوره نمایشگاه کتاب آنارشیست بالکان (BAB) به کانون تفکر، هماهنگی و همبستگی آنارشیستی تبدیل شد. این اولین گردهمایی آنارشیستی در محلی آلبانیایی زبان بیش از ٢٥٠ شرکت کننده از ٢٩ کشور از شیلی تا آذربایجان را گرد هم آورد. در مجموع ٣٢ گروه و ابتکار کتاب و مجله را به نمایش گذاشتند و ١٨ بحث و رویداد سازماندهی شد که تنوع همه جانبه جنبش را به نمایش گذاشت. با روحیه واقعی جمع گرایی و کمک متقابل، شرکت کنندگان در سازمان مشارکت کردند و این رویداد را به نمایشی قابل توجه از آنچه می توان از طریق تلاش جمعی به دست آورد تبدیل کرد.
برگزاری چنین رویدادی در پریشتینا از اهمیت ویژه ای برخوردار است. از زمان پایان جنگ، کوزوو در یک وضعیت دائمی درگیری گرفتار شده است که منجر به ایجاد فضای تنش پایدار بین ایالت کوزوو و صربستان شده است. نخبگان در هر دو طرف از این وضعیت بسیار سود برده اند و شکاف بین جوامع را تضمین کرده و در آن پیشرفت کرده اند. صرف این واقعیت که رفقا از سراسر بالکان، از جمله کوزوو و صربستان، در کنار یکدیگر ایستادند و ناسیونالیسم و ​​سیاست دولتی را محکوم کردند، گواهی قوی بر تعهد جمعی ما به همبستگی، مقاومت و همکاری در آن سوی مرزهای مصنوعی و سیاست دولتی است. هدفشان تفرقه انداختن ماست
از فوریت این گردهمایی نمی توان اغراق کرد. در زمانه ای که آتش جنگ جهان را فراگرفته و شبح فاشیسم آشکار در حال گسترش است، دولت ها به طور فزاینده ای نظامی می شوند و سرکوب روز به روز در حال افزایش است. در جریان BAB، ما تجربیات محلات خود را به اشتراک گذاشتیم و تجزیه و تحلیل کردیم که چگونه کشورهای بالکان در حال افزایش لفاظی های ملی گرایانه خود هستند در حالی که به طور همزمان تسلیحات جمع آوری می کنند و بحث هایی را برای برقراری مجدد خدمت اجباری نظامی آغاز می کنند. این اقدامات به روایت های یکدیگر وارد می شود که به عنوان توجیهی برای دومی مورد استفاده قرار می گیرد و ترس را در بین جوامع ایجاد می کند. ما ضروری می دانیم که مردم بالکان و فراتر از آن، به عنوان گروه ها و افراد آنارشیست، هماهنگی را عمیق تر کرده و شبکه های مقاومت را در برابر تجدید حیات ملی گرایی و نظامی گری تقویت کنند. عدم انجام این کار به ناچار منجر به جنگ خواهد شد.
جنگ جزء ذاتی نظام سرمایه داری است. چه با شدت کم و چه تمام عیار، به عنوان یک ابزار مهم برای گسترش سرمایه داری با گشودن منابع جدید برای بهره برداری، مانند زمین، دریا، مواد معدنی، همه موجودات زنده یا تولید و فروش سلاح به عنوان سرمایه عمل می کند. ما در دام در نظر گرفتن یک تضاد به عنوان یک دوتایی بین دولت-ملت‌ها نمی‌افتیم، اگرچه تفاوت‌های ظریف و زمینه‌های آن را در مورد چگونگی وقوع آن می‌پذیریم. ما آن را جنگ سرمایه علیه جوامع می بینیم. جنگ‌های اوکراین، سودان، سوریه، میانمار، آفریقای صحرای صحرا، جنگ‌های کارتل در مکزیک و سایرین، همگی در منطق تسلط و گسترش سرمایه مشترکند که فقط مرگ و ویرانی به همراه دارد.
ما می دانیم که کشورهای بالکان صرفاً تماشاگران حاشیه ای نمایش جنگ نیستند، بلکه بخشی ذاتی از آن هستند. از میزبانی تاسیسات نظامی بزرگ جهان، فراهم کردن زمینه های آموزشی برای نیروهای مسلح، ارائه لجستیک و کریدور برای انتقال تسلیحات و نیروها، کمک به دانش فنی، ایفای نقش مهمی در مانورهای جنگ جهانی و تولید و فروش سلاح در سراسر جهان، بنابراین، با بخشی از قتل و نسل کشی و امکان پذیر ساختن آن. در حالی که بخش‌های خصوصی و دولتی به سختی دست به دست هم می‌دهند تا حتی کوچک‌ترین کشورهای بالکان را به منطقه‌ای جدی در زمینه تولید و/یا خرید تسلیحات تبدیل کنند، ما شاهد فشار فزاینده‌ای بر جوامع محلی برای پذیرش واقعیتی جدید و نظامی‌شده‌تر به بهانه این هستیم. ترس و عدم اطمینان برای آینده
شاید زشت ترین و بارزترین نمونه منطق جنگ، نسل کشی در غزه و حملات در کرانه باختری علیه مردم فلسطین باشد که ده ها هزار غیرنظامی کشته شدند و کل منطقه ویران شد، در پخش مداوم از صفحه نمایش ما. همه اینها مورد حمایت قدرت های امپریالیستی جهانی و مجتمع نظامی-صنعتی از جمله کشورهای بالکان است که حمایت سیاسی و نظامی می کنند. جنگ نابودی نسل کشی در غزه هم به عنوان یادآوری توانایی استعماری غرب برای انجام جنگ های نابودی و هم به عنوان آزمایشگاه تناتوپولیتیک عمل می کند و آنچه را که طبقات حاکم در حال حاضر می خواهند و می توانند برای کل جمعیت انجام دهند را به نمایش می گذارد.
ما در همبستگی با مردم فلسطین ایستاده‌ایم و خواستار مقاومت در هر منطقه بالکان برای برهم زدن حمایت‌های سیاسی و نظامی کشورهای بالکان از دولت اسرائیل هستیم. ما می دانیم که دشمن نه تنها خود جنگ بلکه دولت ها و نظام های سرمایه داری است که آن را تداوم می بخشند.
با در نظر گرفتن تمام موارد فوق، ما فراملی را برای روزهای فراملی علیه نظامی گری و ناسیونالیسم در هفته اول اکتبر (١ تا ١٠ اکتبر ٢٠٢٤) فرا می خوانیم. در این دوره، ما از همه دعوت می کنیم، در محل خود و به شیوه خود، اقداماتی را علیه شرایط جنگ سازماندهی کنند: ملی گرایی، نظامی گری، پدرسالاری، سیاست محرومیت و غیره. ما خواستار اقداماتی علیه صنعت تسلیحات و حمل و نقل هستیم. تسلیحات، علیه تمامی دستگاه های نظامی ملی، ائتلاف های نظامی چندملیتی، و نظامی شدن روزافزون جوامع ما. مانند سال های گذشته، ما بر همبستگی خود با همه فراریان، مقاومت های جنگ و مخالفان وظیفه شناس تاکید می کنیم.
نظامی شدن بالکان ناخواسته منجر به نظامی شدن مرزهای دولتی شده است که به حکم اعدام برای مهاجرانی تبدیل شده است که از بالکان به عنوان مسیری برای رسیدن به شهرهای اروپایی استفاده می کنند. کشورهای بالکان که به عنوان مرز “قلعه اروپا” به تصویر کشیده می شوند، نقش کنترل حرکت را بر عهده گرفته اند. به معنای عقب راندن، دزدی، ضرب و شتم، بازداشت و حتی قتل مهاجران، که همگی به زبان تکنوکراتیک مدیریت مهاجرت پوشش داده شده است. صدها میلیون کمک مالی به کشورهای بالکان اهدا شده است و آنها را به فناوری پیشرفته برای نظامی‌سازی و نظارت بر مرزها مجهز می‌کند، همه اینها در حالی که میزبان نیروهای Frontex هستند، در تلاشی هماهنگ برای محافظت از “قلعه اروپا”. اکنون، کشورهای بالکان نه تنها به عنوان یک عامل بازدارنده برای مهاجرانی که به اروپا می آیند عمل می کنند، بلکه از طریق ایجاد مراکزی در آلبانی به نمایندگی از ایتالیا و یا از طریق اجاره ٣٠٠ سلول زندان، نقش فعالی در “پرورش” مهاجران دارند. از کوزوو توسط دانمارک برای اخراج خارجی ها استفاده شود. با درک تجربه خودمان از جوامعی که بر اثر مهاجرت شکل گرفته اند (یا یکی بودن)، ما با مهاجرانی که به بالکان می آیند و از آن می گذرند، همبستگی می کنیم و بر نیاز به تقویت ابتکارات آنارشیستی فراملی برای حمایت از مردم در حال حرکت تاکید می کنیم.
وجود رنج‌آور زنان، ترنس‌ها، افراد ناسازگار با جنسیت و افراد دگرباش در جوامع سرمایه‌داری پدرسالار، با اصلاحات نئولیبرال، نیروهای ارتجاعی روحانی-محافظه‌کار، و سیاست‌های غیرانسانی دولتی تشدید می‌شود. در کشورهایی که به طور فزاینده ای ملی گرا و نظامی شده اند، از لفاظی کاهش جمعیت برای توجیه سیاست های محدودتر در مورد خودمختاری افراد متولد شده استفاده می شود. بدن ها هم از نظر تولد و هم از نظر مراقبت به ظرف هایی برای تولید مثل تبدیل می شوند که توسط سرمایه به عنوان نیروی کار کاملاً کنترل شده از طریق کنترل مستقیم بر بدن ها مورد استثمار قرار می گیرند. بنابراین، مبارزه آنارشیستی برای آزادی و برابری ذاتاً یک مبارزه فمینیستی است. ما تعهد خود را به مبارزه علیه مردسالاری در تمام اشکال استثمار و نابرابری آن، و همچنین تعهد خود به مبارزه برای عدالت باروری، سقط جنین ایمن و خودگردان را تأیید می کنیم.
علاوه بر این، ما تأکید می‌کنیم که جنبش آنارشیستی ما باید فضای امنی برای همه باشد، محیط‌هایی را که ایده‌آل برابری را در بر می‌گیرد، عاری از ماچیسمو، زن‌ستیزی، همجنس‌گرا هراسی، ترنس‌هراسی، و دگرباش‌هراسی را پرورش دهد. با درک اینکه هنوز در این زمینه باید انجام شود و به منظور پرورش این فرهنگ، ما متعهد به عدالت متحول کننده در جوامع خود هستیم.
مبارزه با سرمایه داری به معنای مبارزه با منطق و چنگال آن در چندین جبهه است. بنابراین، مبارزه ما بخشی جدایی ناپذیر از انبوه مبارزات درون جامعه است که هر محله زمینه متفاوتی را تجربه می کند. بنابراین، مبارزه آنارشیستی علیه سرمایه داری نیز مبارزه ای است علیه تمام خشونت ها و ویرانی های دولتی. این BAB بر تعهد ما به لغو زندان ها تاکید کرد و بر حمایت عمومی ما از زندانیان آنارشیست در منطقه و فراتر از آن تاکید کرد. به عنوان آنارشیست، ما نیز باید در خط مقدم مبارزه با تخریب محیط زیست باشیم. بنابراین، ما باید استراتژی‌هایی را توسعه دهیم که نه تنها به بحران‌های فوری (که اغلب ظرفیت‌های ما را بیش از حد افزایش می‌دهند) رسیدگی کند، بلکه تحلیل‌های چندلایه بلندمدت و همچنین ساختارهای مقاومت در برابر سرمایه‌داری را ایجاد کند. این امر تنها با شناخت به هم پیوستگی مبارزات ما حاصل می شود که باید در تمام جنبه های سازماندهی و اقدامات ما منعکس شود.
در طول این BAB، ما همچنین در مورد اهمیت گسترش بیشتر و ایجاد زیرساخت های مستقل خود بحث کردیم. اسکات و مراکز اجتماعی خودمختار در این زیرساخت از اهمیت قابل توجهی برخوردار هستند و فضاهایی را برای سازماندهی، اجتماع سازی و مقاومت فراهم می کنند. با این حال، این فضاها با چالش های مهمی از سرکوب دولتی گرفته تا تضادهای داخلی روبرو هستند. ما ضرورت تقویت این ابتکارات را تأیید کردیم و نقش آنها را در جنبش و جوامعی که در آن زندگی می کنیم به رسمیت شناختیم.
در همین یادداشت، ما بر اهمیت ایجاد طرح‌های چاپی و رسانه‌های آنارشیستی خودمان، مانند پروژه‌های رادیویی، که برای انتشار اخبار و تجربیات در مورد مبارزات جنبش ما و همچنین برای جامعه در کل بسیار حیاتی هستند، تأکید کردیم. در همین نکته، ما همچنین نیاز به مراقبت از تاریخ خود را از طریق پروژه های آرشیوی تشخیص می دهیم. این پروژه‌ها نه تنها می‌توانند به‌عنوان پلتفرمی برای ثبت و نوشتن تاریخ از طریق روایت‌های خودمان، بلکه به‌عنوان منابعی از دانش در مورد تاکتیک‌ها، شیوه‌ها و تحلیل‌هایی که هنوز هم می‌توانیم از آنها به خوبی استفاده کنیم، عمل کنند.
نمایشگاه کتاب آنارشیست بالکان ٢٠٢٤ بار دیگر بر قدرت جمعی و تعهد ما برای ساختن جهانی عاری از ظلم تاکید کرد و تعهد ما به مقاومت از یک سو و همبستگی از سوی دیگر را برجسته کرد. همانطور که به آینده می نگریم، باید به ایجاد شبکه های حمایتی و توسعه استراتژی هایی برای مقابله با نظام سرمایه داری و دولتی که از آن محافظت می کند، ادامه دهیم. ما باید شبکه های خود را گسترش دهیم و به شهرهای بالکان برسیم که در آن ابتکارات آنارشیستی وجود ندارد، و از آنها برای ایجاد و پیشرفت حمایت کنیم. هماهنگی و همبستگی ستون هایی است که ما مقاومت خود را بر آنها بنا می کنیم و آینده ای مبتنی بر کمک متقابل، آزادی، همدلی رادیکال و برابری می سازیم.
ما باید یک بار دیگر بر اهمیت برگزاری این نمایشگاه کتاب در محلی آلبانیایی زبان تاکید کنیم و آن را به عنوان اولین گردهمایی آنارشیست ها در این سرزمین ها معرفی کنیم. گروه ها، گروه ها و افرادی که از سرتاسر جهان آمده بودند این فرصت را داشتند که در مورد زمینه مبارزات محلی بیاموزند و تجربیات خود را با مردم پریشتینا به اشتراک بگذارند. برای بسیاری از مردم پریشتینا که از نمایشگاه کتاب بازدید می کردند، و همچنین برای گروه ها و افرادی که از آن حمایت کردند، این یک تجربه یادگیری بود که قدرت سازماندهی غیر سلسله مراتبی را که صرفاً بر اساس همبستگی و کمک متقابل استوار بود را نشان داد. همچنین اهمیت تحلیل و سازماندهی آنارشیستی در مبارزات محلی و منطقه ای را برجسته کرد.
در نهایت، ما بسیار خوشحالیم که اعلام کنیم که نمایشگاه کتاب آنارشیست بالکان بعدی در تسالونیکی یونان برگزار می شود.
شرکت کنندگان در نمایشگاه کتاب آنارشیست بالکان ٢٠٢٤
٧ جولای، پریشتینا.
https://i-f-a.org/2024/07/21/final-statement-of-the-balkan-anarchist-bookfair-2024/

Final Statement of the Balkan Anarchist Bookfair 2024

Final Statement of the Balkan Anarchist Bookfair 2024

Original post: https://bab2024.espivblogs.net/final-statement/

Translations (also copied below) available in [English] [Shqip/Albanian] [Ελληνικά/Greek] [Slovensko/Slovenian]

From the 5th to the 7th of July, Prishtina, Kosova, transformed into a hub of anarchist thought, coordination, and solidarity as it hosted the 16th edition of the Balkan Anarchist Bookfair (BAB). This first-ever anarchist gathering in an Albanian-speaking locality brought together over 250 participants from 29 countries, spanning from Chile to Azerbaijan. A total of 32 collectives and initiatives exhibited books and zines, and 18 discussions and events were organized, showcasing the movement’s all-encompassing diversity. In the true spirit of collectivism and mutual aid, participants got engaged in the organization, making this event a remarkable demonstration of what can be achieved through collective effort.

Having such an event in Prishtina is of particular importance. Since the end of the war, Kosova has remained ensnared in a perpetual state of conflict, leading to an enduring atmosphere of tension between the state of Kosova and Serbia. The elites on both sides have highly capitalized on this situation, ensuring and thriving on division among the societies. The mere fact that comrades from all over the Balkans, including Kosova and Serbia, stood side by side, denouncing nationalism and state politics, is a powerful testament to our collective commitment to solidarity, resistance, and collaboration across the artificial borders and state politics that aim to divide us.

The urgency of this gathering cannot be overstated. At a time when the fires of war are ravaging the world and the specter of overt fascism is spreading, states are becoming increasingly militarized, and repression is ever-increasing. During BAB, we shared the experiences of our localities and analyzed how Balkan states are ramping up their nationalistic rhetoric while simultaneously amassing weapons and initiating discussions to reinstitute mandatory military service. These actions feed into each other’s narratives, which are used as justification for the latter and instill fear among societies. We find it imperative that the people of the Balkans, and beyond, as anarchist collectives and individuals, deepen the coordination and strengthen the networks of resistance against the resurgence of nationalism and militarism. Failing to do so will inevitably lead to war.

War is an intrinsic part of the capitalist system. Whether low-intensity or full-blown, it serves as an important tool for the expansion of capitalism by opening new sources for exploitation, such as land, sea, minerals, all living beings, or the production and sale of weapons as capital. We don’t fall into the trap of considering a conflict as a binary between nation-states, although we do accept its nuances and contexts of how they happen; we see it as a war of capital against societies. Wars in Ukraine, Sudan, Syria, Myanmar, Sub-Saharan Africa, cartel wars in Mexico, and others all share the same logic of domination and expansion of capital, which only brings death and destruction.

We recognize that the states of the Balkans are not mere sideline spectators to the spectacle of war but an intrinsic part of it; from hosting major world military installations, provide training grounds for armed forces, offer logistics and corridors for arms and troop transfers, contribute technical know-how, playing a significant role in global war maneuvers and producing and selling weapons around the world, thus, with being part of and enabling murder and genocide. While private and state sectors work hard, hand in hand, to develop even the smallest Balkan countries into serious arms-producing and/or purchasing region, we see increasing pressure on local societies to accept a new, ever more militarized reality under the pretense of fear and uncertainty for the future.

Perhaps the most vile and evident example of war logic is the genocide happening in Gaza and the attacks in the West Bank against the Palestinian people, with tens of thousands of civilians dead and the whole region destroyed, in continuous broadcast on our screens; all these supported by world imperialist powers and the military-industrial complex, including Balkan states, which provide political and military support. The genocidal war of annihilation in Gaza serves as both a reminder of the West’s colonialist ability to conduct wars of extermination and as a thanatopolitics laboratory, showcasing what the ruling classes currently want and are able to do to entire populations.

We stand in solidarity with the Palestinian people and call for resistance in each Balkan locality to disrupt the political and military support provided by the Balkan states to the state of Israel. We recognize that the enemy is not only war itself but also the states and capitalist systems that perpetuate it.

With all the above in mind, we call for transnational days of action against militarism and nationalism in the first week of October (October 1-10, 2024). During this period, we invite everyone, in their own locality and in their own way, to organize actions against the conditions of war: nationalism, militarism, patriarchy, politics of exclusion, etc. We call for actions against the arms industry and the transport of weapons, against all national military apparatuses, multinational military coalitions, and the increasing militarization of our societies. As in previous years, we emphasize our solidarity with all deserters, war resisters, and conscientious objectors.

The militarization of the Balkans has inadvertently led to the militarization of state borders, which have become death sentences for migrants using the Balkans as a route to reach European cities. Portrayed as the frontier of “Fortress Europe,” Balkan countries have assumed a role of control over movement. meaning pushing backs, robbing, beating, detaining, and even murdering migrants, all covered in the technocratic language of migration management. Hundreds of millions in funds have been donated to Balkan countries, equipping them with state-of-the-art technology for border militarization and surveillance, all while hosting Frontex forces, in a concerted effort to safeguard “Fortress Europe.” Now, not only do Balkan countries act as a deterrent for migrants coming to Europe, but they also take an active role in “processing” migrants through the establishment of centers in Albania on behalf of Italy, or through the renting out of 300 prison cells from Kosovo by Denmark to be used for foreigners to be deported. Understanding our own experience as coming from societies shaped by migration (or being one), we stand in solidarity with migrants coming to and passing through the Balkans, and emphasize the need to strengthen transnational anarchist initiatives to provide support to people on the move.

The agonizing existence of women, trans, gender non-conforming, and queer people under patriarchal capitalist societies , is further exacerbated by neoliberal reforms, reactionary clerical-conservative forces, and dehumanizing state politics. In increasingly nationalistic and militarized states, the rhetoric of demographic decline is used to justify more restrictive policies regarding the autonomy of birthing people. Bodies become reduced to mere vessels for reproduction, both in terms of birth and care, which are exploited by capital as closely controlled labor through direct control over the bodies. Thus, the anarchist struggle for freedom and equality is inherently a feminist struggle. We affirm our commitment to the struggle against patriarchy in all its forms of exploitation and inequality, as well as our commitment to the struggle for reproductive justice, safe and self-managed abortion.

Furthermore, we emphasize that our anarchist movement must be a safe space for everyone, fostering environments that encompass the ideal of equality, free from machismo, misogyny, homophobia, transphobia, and queerphobia. Understanding that there is still work to be done in this regard and in order to foster this culture, we commit to transformative justice within our communities.

Fighting capitalism means combating its logic and grip on multiple fronts. Thus, our struggle is an integral part of the multitude of struggles within society, with each locality experiencing a different context. Therefore, the anarchist struggle against capitalism is also a struggle against all state violence and destruction. This BAB reaffirmed our commitment to the abolition of prisons and emphasized our public support for anarchist prisoners in the region and beyond. As anarchists, we must also be at the forefront of the fight against environmental destruction. Thus, we must develop strategies that not only address immediate crises (which often overstretch our capacities) but also create long-term multi-layered analysis as well as structures of resistance against capitalism. This can be achieved only by recognizing the interconnectedness of our struggles, which must be reflected in all aspects of our organizing and actions.

During this BAB, we also discussed the importance of further expanding and establishing our own autonomous infrastructure. Squats and autonomous social centers are of significant importance in this infrastructure, providing spaces for organizing, community building, and resistance. However, these spaces face significant challenges, from state repression to internal contradictions. We confirmed the necessity of fostering these initiatives, recognizing their role in the movement and the communities we live in.

On the same note, we emphasized the importance of establishing our own printing initiatives and anarchist media, such as radio projects, which are crucial for spreading news and experiences about the struggle of our movement, as well as for the society at large. On the same note, we also recognize the need to take care of our own history through archival projects. These projects can serve not only as platforms for recording and writing history through our own narratives but also as sources of knowledge on tactics, practices, and analyses that we can still put to good use.

The 2024 Balkan Anarchist Bookfair reaffirmed our collective strength and commitment to building a world free from oppression, highlighting our dedication to resistance on one hand and solidarity on the other. As we look to the future, we must continue to build networks of support and develop strategies for confronting the capitalist system and the state that guards it. We must expand our networks and reach Balkan cities where there are no anarchist initiatives, supporting them to be established and thrive. Coordination and solidarity are the pillars upon which we will build our resistance and create a future based on mutual aid, freedom, radical empathy, and equality.

We must emphasize once more the importance of holding this bookfair in an Albanian-speaking locality, marking it as the first anarchist gathering ever in these lands. The collectives, groups, and individuals who came from all over the world had the chance to learn about the context of the local struggle and share their experiences with the people of Prishtina. For many people in Prishtina visiting the bookfair, as well as for the collectives and individuals who supported it, this was a learning experience that demonstrated the power of non-hierarchical organizing based solely on solidarity and mutual aid. It also highlighted the relevance of anarchist analysis and organizing within both local and regional struggles.

Finally, we are very pleased to announce that the next Balkan Anarchist Bookfair is going to be held in Thessaloniki, Greece.

Participants of the Balkan Anarchist Bookfair 2024

7th of July, Prishtina.

Deklarata Përmbyllëse e Panairit Ballkanik të Librit Anarkist 2024

Nga data 5 deri më 7 Korrik, Prishtina u shndërrua në një pikëtakim të ideve anarkiste, si dhe vendtakim për koordinim dhe solidaritetit, teksa ishte nikoqire e edicionit të 16-të të Panairit Ballkanik të Librit Anarkist (BAB). Si mbledhi ndërkombëtare anarkiste, e organizuar për herë të parë në një vend shqipfolës, mblodhi mbi 250 pjesëmarrës nga 29 vende të botës, që nga Kili e deri tek Azerbajxhani. Gjithsej 32 kolektivë dhe iniciativa ekspozuan libra e zina, si dhe u organizuan 18 diskutime dhe ngjarje, kësisoji duke shfaqur diversitetin e lëvizjes anarkiste. Në frymën e vërtetë të kolektivizmit dhe ndihmës reciproke, pjesëmarrësit u angazhuan drejtpërdrejt në organizim, duke e bërë këtë ngjarje një demonstrim të jashtëzakonshëm të asaj që mund të arrihet me përpjekje kolektive.

Organizimi i një ngjarje të tillë në Prishtinë ka një rëndësi të veçantë. Që nga fundi i luftës, Kosova ka mbetur e ngujuar në konflikt të përhershëm, dhe në gjendje të përhershme tensioni ndërmjet shtetit të Kosovës dhe Serbisë ndërkohë që përfitues nga e gjithë kjo janë vetë elitat e tyre. Këta të fundit krijojnë përçarje ndërmjet shoqërive, situatë e cila lejon forcimin e interesave të këtyre elitave. Si kundërpërgjigje të kësaj, vetë fakti që shoqet e shokët nga i gjithë Ballkani, përfshirë edhe ato/ata nga Kosova e Serbia, së bashku e denoncuan  nacionalizmin dhe politikat shtetërore, është një dëshmi e fuqishme e përkushtimit tonë kolektiv për solidaritet, rezistencë dhe bashkëpunim përtej kufijve artificialë dhe politikës shtetërore që synojnë të na ndajnë.

Urgjenca e këtij takimi nuk mund të mbivlerësohet. Në kohë që zjarret e luftës po ndizen anembanë botës dhe ndërkohë që fashizmi, në formën e tij klasike, është rishfaqur dhe po merr hov, shtetet po militarizohen dhe rrisin shtypjen ndaj popullatave çdo ditë e më shumë. Gjatë BAB, ne ndamë përvojat e lokaliteteve tona rreth asaj se si shtetet e Ballkanit janë duke shtuar retorikën e tyre nacionaliste, ndërkohë që filluan të furnizohen armatim dhe të bëjnë plane për reinkuadrimin e shërbimit të detyrueshëm ushtarak. Këto veprime ushqehen me narrativat nacionaliste të njëri-tjetrit, të cilat përdoren si justifikim për këtë militarizim si dhe të përhapin frikë në shoqëri. Ne theksojmë domosdoshmërinë që njerëzit nga Ballkani dhe më gjerë, si kolektivë dhe individë anarkistë, të thellojnë bashkërendimin dhe të përforcojnë rezistencën kundër ringjalljes së nacionalizmit dhe militarizmit. Në të kundërtën, kjo gjendje do të na çojë në luftë.

Lufta është pjesë përbërëse e sistemit kapitalist. Qoftë me intensitet të ulët apo të plotë, lufta është mjet i rëndësishëm për zgjerimin e kapitalizmit nëpërmjet të cilit hapen burimet e reja për shfrytëzim, sikurse toka, deti, mineralet, të gjitha qeniet e gjalla ose, si së fundmi, prodhimi dhe shitja e armëve si kapital. Ne nuk biem në grackën e konsiderimit të një konflikti si një çështje ndërmjet dy shtete-kombeve, megjithëse i njohim nuancat dhe kontekstet e luftës kudo që ndodhin ato. Lufta për ne është luftë e kapitalit kundrejt shoqërive. Luftërat në Ukrainë, Sudan, Siri, Mianmar, Afrikën Sub-Sahariane, luftërat e karteleve në Meksikë dhe të tjera, të gjitha ndajnë të njëjtën logjikë të dominimit dhe zgjerimit të kapitalit, e cila sjell vetëm vdekje dhe shkatërrim.

Ne theksojmë se shtetet e Ballkanit nuk janë thjesht spektatorë të spektaklit të luftës, por pjesë përbërëse e saj; nga të qenurit nikoqirë të instalimeve ushtarake botërore, duke ofruar tokë për stërvitje, duke ofruar logjistikë dhe korridore për transferimin e armëve dhe trupave, duke dhënë njohuri teknike, duke patur rol të rëndësishëm në manovrat e luftës globale si dhe duke prodhuar dhe shitur armë në mbarë botën. Kësisoji, shtetet e Balkanit janë pjesë e makinerisë që mundëson vrasje dhe gjenocid. Ndërkohë që sektorët privatë dhe shtetërorë punojnë parreshtur për ti shëndërruar edhe vendet më të vogla të Ballkanit në prodhues të armëve dhe/ose blerës, ne shohim presion në rritje mbi shoqëritë lokale për të pranuar një realitet të ri, gjithnjë e më të militarizuar nën hijen e frikës dhe pasigurisë për të ardhmen.

Shembulli më eklantat i kësaj logjike të luftës tani është gjenocidi që po ndodh në Gaza dhe sulmet në Bregun Perëndimor kundër popullit palestinez, ku me dhjetëra mijëra civilë janë vrarë dhe i gjithë rajoni është shkatërruar, e gjithë kjo duke u transmetuar vazhdimisht në ekranet tona. Ky gjenocid mbështetet në mënyrë të drejtpërdejtë nga fuqitë imperialiste botërore dhe kompleksi ushtarako-industrial, duke përfshirë shtetet ballkanike, të cilat ofrojnë mbështetje politike dhe ushtarake. Lufta gjenocidale e asgjësimit në Gaza po ashtu përdoret si  shfqaje e aftësisë kolonialiste të Perëndimit për të kryer luftëra shfarosëse dhe si një laborator thanatopolitik i asaj që klasat sunduese aktualisht duan dhe janë në gjendje t’u bëjnë popullsive të tëra.

Ne solidarizohemi me popullin palestinez dhe bëjmë thirrje për rezistencë kundër përkrahjes politike dhe ushtarake të shteteve të ballkanit për shtetin e Izraelit. Për ne, armiku nuk është vetëm lufta, por edhe shtetet dhe sistemi kapitalist që e shkaktojnë atë.

Duke pasur parasysh të gjitha sa më sipër, ne u bëjmë thirrje që, gjatë javës së parë të tetorit (1-10 tetor 2024), të organizohen aksione kundër nacionalizmit, militarizmit, patriarkatit, politikave të përjashtimit etj., të gjitha këto që janë parakushte të luftës. Ne bëjmë thirrje për veprime konkrete kundër industrisë së armëve dhe transportit të armëve, kundër të gjitha aparateve ushtarake kombëtare, koalicioneve ushtarake shumëkombëshe dhe militarizimit në rritje të shoqërive tona. Si në vitet e kaluara, ne theksojmë solidaritetin tonë me të gjithë dezertorët, rezistuesit e luftës dhe ata që refuzojnë t’ju bashkohen ushtrisë.

Militarizimi i përgjithshëm i Ballkanit natyrisht që ka rezultuar edhe në militarizimin e kufijve shtetërorë, të cilët janë kthyer në barriera vdekjeprurërse për emigrantët që përdorin Ballkanin si rrugë për të arritur në qytetet evropiane. E portretizuar si zonë kufitare e “Kështjellës Evropë”, Ballkani, dhe vendet e këtij rajoni, kanë marrë kontrollin mbi lëvizjen e popullatave, apo me fjalë të tjera, ka marr rrolin e BE’së për zmbrapsje, grabitje, rrahje, ndalim dhe madje edhe vrasje të migrantëve, e gjithë kjo e fshehur prapa gjuhës teknokratike të menaxhimit të migracionit. Qindra miliona euro u janë dhuruar vendeve të Ballkanit për tu pajisur me teknologjinë më të fundit për mbikëqyrjen e kufijve, dhe, së bashku me forcat e Frontex-it, i bashkërendojnë veprimet për të mbrojtur “Kështjellën Evropë”.

Tashmë vendet e Ballkanit jo vetëm që janë shëndërruar në pengesë për emigrantët që të shkojnë në Evropë, por po ashtu kanë rol aktiv në “procesimin” e migrantëve nëpërmjet themelimit të qendrave për migrantë në Shqipëri për llogari të Italisë, apo dhënies me qira të 300 qelive të burgut nga Kosova për Danimarkën për t’u përdorur për të huajt që do të deportohen. Duke e njohur përvojën e shoqërive tona që janë formësuar nga migrimi, si dhe përvojën e shumë nga ne që jemi apo ishim migrantë, ne qëndrojmë në solidaritet me migrantët që vijnë në Ballkan, si dhe ata që kalojnë nëpër rajon, si dhe theksojmë nevojën për të forcuar iniciativat anarkiste ndërkombëtare për të ofruar mbështetje për njerëzit në lëvizje.

Ekzistenca, e grave, njerëzve trans, njerëzve jo-binar dhe queer nën shoqëritë kapitaliste patriarkale, sado e vshtirë që tanimë është, vazhdon të përkeqësohet edhe më tej nga reformat neoliberale, forcat reaksionare kleriko-konservatore si dhe politika dehumanizuese shtetërore. Në shtetet gjithnjë më nacionaliste e të militarizuara, retorika e uljes së natalitetit përdoret për të arsyetuar politikat që kufizojnë autonominë. Trupat e grave dhe personave që kanë mundësi të lindin, reduktohen në enë të thjeshta për riprodhim, si në aspektin e lindjes ashtu edhe në përkujdesje, të cilat shfrytëzohen nga kapitali si punë e kontrolluar ngushtë nëpërmjet kontrollit të drejtpërdrejtë mbi trupat. Kështu pra, vetë lufta anarkiste për liri dhe barazi është në thelb luftë feministe. Ne afirmojmë përkushtimin tonë për luftën kundër patriarkatit, në të gjitha format e tij të shfrytëzimit dhe pabarazisë, si dhe përkushtimin tonë për luftën për drejtësi riprodhuese dhe aborte të sigurta.

Për më tepër, theksojmë se lëvizja jonë anarkiste duhet të jetë një hapësirë e sigurt për të gjithë, duke krijuar mjedise që përfaqësojnë idealin e barazisë, pa maçoizëm, mizogjini, homofobi, transfobi dhe queerfobi. Duke kuptuar se ka ende punë për të bërë në këtë drejtim dhe për të nxitur këtë kulturë, ne angazhohemi për drejtësi transformuese brenda komuniteteve tona.

Të luftosh kapitalizmin nënkupton luftë kundër vetë logjikës kapitaliste në fronte të shumta. Kështu, lufta jonë është pjesë integrale e shumësisë së betejave brenda shoqërisë, ku çdo lokalitet përjeton një kontekst të ndryshëm. Prandaj, lufta anarkiste kundër kapitalizmit është gjithashtu një luftë kundër çdo dhune dhe shkatërrimi shtetëror. Në panair ne prap theksuam angazhimin tonë për shuarjen e burgjeve dhe theksuam  mbështetjen tonë për të burgosurit anarkistë në rajon dhe më gjerë. Shtuar kësaj, si anarkistë, ne duhet të jemi gjithashtu në ballë të luftës kundër shkatërrimit të mjedisit. Kështu, ne duhet të zhvillojmë strategji që jo vetëm merren me krizat më urgjente (të cilat shpesh i tejkalojnë kapacitetet tona), por gjithashtu duhet të krijojmë analiza afatgjate dhe gjithpërfshirëse, si dhe struktura të rezistencës kundër kapitalizmit. Kjo mund të arrihet vetëm duke njohur ndërlidhjen e betejave tona, gjë që duhet të reflektohet në të gjitha aspektet e organizimit dhe veprimeve tona.

Gjatë këtij BAB, ne diskutuam gjithashtu rëndësinë e zgjerimit dhe krijimit të mëtejshëm të infrastrukturës sonë autonome. Skuatet (hapësirat e okupuara) dhe qendrat sociale autonome kanë një rëndësi të madhe në këtë infrastrukturë, duke ofruar hapësira për organizim, ndërtim komuniteti dhe rezistencë. Megjithatë, këto hapësira përballen me sfida të rëndësishme, nga represioni shtetëror e deri te kontradiktat e brendshme. Ne konfirmuam domosdoshmërinë e nxitjes së këtyre nismave, duke njohur rolin e tyre në lëvizjen dhe komunitetet ku jetojmë.

Po ashtu ne theksuam rëndësinë e krijimit të iniciativave vetanake dhe autonome të shtypit dhe mediave anarkiste, siç janë projektet e radiove anarkiste, të cilat janë vendimtare për përhapjen e lajmeve dhe përvojave për luftën e lëvizjes sonë, si dhe për shoqërinë në përgjithësi. Shtuar kësaj, gjithashtu e shohim nevojën për t’u kujdesur për historinë tonë përmes projekteve arkivore. Këto projekte mund të shërbejnë jo vetëm si platforma për ruajtjen dhe shkrimin e historisë përmes narrativave tona, por edhe si burime njohurish mbi taktikat, praktikat dhe analizat që mund t’i përdorim.

Panairi Ballkanik i Librit Anarkist 2024 edhe një herë shfaqi fuqinë dhe angazhimin tonë kolektiv për të ndërtuar një botë pa shtypje, duke theksuar përkushtimin tonë, në njërën anë ndaj rezistencës, dhe solidaritetit nga ana tjetër. Ndërsa shikojmë nga e ardhmja, ne duhet të vazhdojmë të ndërtojmë rrjete mbështetëse dhe të zhvillojmë strategji për përballjen me sistemin kapitalist dhe shtetin që e ruan atë. Ne duhet të zgjerojmë rrjetet tona dhe ti mbështetim iniciativat në qytetet ballkanike ku nuk ka lëvizje anarkiste. Koordinimi dhe solidariteti janë shtyllat mbi të cilat ne do të ndërtojmë rezistencën tonë dhe do të krijojmë një të ardhme të bazuar në ndihmën e ndërsjellë, lirinë, ndjeshmërinë radikale dhe barazinë.

Së fundi, duhet të theksojmë edhe një herë rëndësinë e mbajtjes së këtij panairi në një lokalitet shqipfolëse me qenë se është takimi i parë anarkist ndërkombëtar në troje shqipfolëse. Kolektivët, grupet dhe individët që erdhën nga e gjithë bota patën rastin të mësojnë rreth kontekstit të lëvizjes anarkiste lokale dhe të ndajnë përvojat e tyre me shoqërinë e Prishtinës. Për shumë njerëz në Prishtinë që vizituan panairin e librave, si dhe për kolektivët dhe individët që e mbështetën atë, kjo ishte një përvojë mësimore që tregoi fuqinë e organizimit johierarkik të bazuar vetëm në solidaritet dhe ndihmë reciproke. Ky takim gjithashtu theksoi rëndësinë e analizës dhe organizimit anarkist brenda betejave lokale dhe rajonale.

Dhe në fund, kemi kënaqësinë t’ju njoftojmë se Panairi i ardhshëm Ballkanik i Librit Anarkist (BAB 2025) do të mbahet në Selanik, Greqi.

Pjesëmarrësit e Panairit Ballkanik të Librit Anarkist 2024

7 Korrik, Prishtinë

Κοινή ανακοίνωση του Βαλκανικού Αναρχικού Φεστιβάλ Βιβλίου του 2024

Από τις 5 έως τις 7 Ιουλίου, η Πρίστινα (Κόσοβο) μετατράπηκε σε σημείο συνάντησης και συντονισμού αναρχικής σκέψης και αλληλεγγύης, καθώς φιλοξένησε το 16ο Βαλκανικό  Αναρχικό Φεστιβάλ Βιβλίου (Balkan Anarchist Bookfair, στη συνέχεια του κειμένου BAB). Αυτή η πρώτη αναρχική συνάντηση σε αλβανόφωνη τοποθεσία συγκέντρωσε πάνω από 250 συμμετέχουσες/-ντες/-ντα από 29 χώρες, από τη Χιλή μέχρι το Αζερμπαϊτζάν. Συνολικά 32 συλλογικότητες και πρωτοβουλίες εξέθεσαν βιβλία, έντυπα και φανζίν, ενώ διοργανώθηκαν 18 συζητήσεις και εκδηλώσεις, αναδεικνύοντας τη συμπεριληπτική ποικιλομορφία του κινήματος. Σε ένα γνήσιο πνεύμα συλλογικότητας και αλληλοβοήθειας, τα άτομα που συμμετείχαν συνέδραμαν στην πραγματοποίηση της διοργάνωσης, καθιστώντας την μια αξιοσημείωτη επίδειξη για το τι μπορεί να επιτευχθεί μέσω της συλλογικής προσπάθειας.

Η πραγματοποίηση μιας τέτοιας εκδήλωσης στην Πρίστινα έχει ιδιαίτερη σημασία. Από το τέλος του πολέμου, το Κόσοβο παραμένει εγκλωβισμένο σε μια κατάσταση στα όρια της σύρραξης, σε μια διαρκή ατμόσφαιρα έντασης μεταξύ του κράτους του Κοσόβου και της Σερβίας. Οι άρχουσες τάξεις και στις δύο πλευρές κεφαλαιοποιούν αυτήν τη συνθήκη, διασφαλίζοντας την ευημερία τους χάρη στη διαίρεση μεταξύ των κοινωνιών. Και μόνο το γεγονός της συμμετοχής συντροφισσών/-ων από όλα τα Βαλκάνια, συμπεριλαμβανομένων του Κοσόβου και της Σερβίας, που κατήγγειλαν μαζί τον εθνικισμό και τις πολιτικές των κρατών, αποτελεί ισχυρή απόδειξη της συλλογικής μας δέσμευσης για αλληλεγγύη, αντίσταση και συνεργασία πέρα από τα τεχνητά σύνορα και τις κρατικές πολιτικές που στοχεύουν να μας χωρίσουν.

Δεν υπάρχουν αρκετά λόγια για να τονιστεί ο επείγoντας χαρακτήρας αυτής της συνάντησης: σε μια εποχή που οι φλόγες του πολέμου καταστρέφουν τον πλανήτη και εξαπλώνεται το φάντασμα του απροκάλυπτου φασισμού, που τα κράτη στρατιωτικοποιούνται όλο και περισσότερο και η καταστολή αυξάνεται συνεχώς. Κατά τη διάρκεια του BAB, μοιραστήκαμε εμπειρίες από τους τόπους μας και αναλύσαμε πώς τα βαλκανικά κράτη εντείνουν την εθνικιστική ρητορική τους, ενώ ταυτόχρονα συσσωρεύουν όπλα και ξεκινούν συζητήσεις για την επαναφορά της υποχρεωτικής στρατιωτικής θητείας. Οι επιλογές του κάθε κράτους τροφοδοτούν τις αφηγήσεις των υπόλοιπων, που χρησιμοποιούνται ως δικαιολογία για να ενσταλάζεται ο φόβος στις κοινωνίες. Ως αναρχικές συλλογικότητες και άτομα, θεωρούμε επιτακτική την ανάγκη οι άνθρωποι των Βαλκανίων, και όχι μόνο, να εμβαθύνουν το συντονισμό και να ενισχύσουν τα δίκτυα αντίστασης ενάντια στην αναζωπύρωση του εθνικισμού και του μιλιταρισμού. Αν δεν καταφέρουμε να το κάνουμε αυτό, τότε θα ανοίξει αναπόφευκτα ο δρόμος για τον πόλεμο.

Ο πόλεμος είναι εγγενές τμήμα του καπιταλιστικού συστήματος. Είτε χαμηλής έντασης είτε σε πλήρη κλίμακα, ο πόλεμος αποτελεί ζωτικό εργαλείο για την επέκταση του καπιταλισμού, καθώς ανοίγει νέες πηγές εκμετάλλευσης: γη, θάλασσα, ορυκτά, όλα τα έμβια όντα ή η παραγωγή και πώληση όπλων ως κεφάλαιο. Δεν πέφτουμε στην παγίδα να θεωρούμε τις συρράξεις ως διπολική  αντιπαράθεση μεταξύ εθνών-κρατών (αν και αναγνωρίζουμε τις επιμέρους ιδιαιτερότητες και τα πλαίσιο στο οποίο συμβαίνουν), τις αντιμετωπίζουμε ωστόσο ως έναν πόλεμο του κεφαλαίου εναντίον των κοινωνιών. Οι πόλεμοι στην Ουκρανία, στο Σουδάν, στη Συρία, στη Μιανμάρ, στην υποσαχάρια Αφρική, οι πόλεμοι των καρτέλ στο Μεξικό, και άλλοι, έχουν όλοι τους ως κοινό γνώρισμα την ίδια λογική της κυριαρχίας και επέκτασης του κεφαλαίου, η οποία φέρνει μόνο θάνατο και καταστροφή.

Αναγνωρίζουμε ότι τα κράτη των Βαλκανίων δεν είναι απλοί θεατές του θεάματος του πολέμου, αλλά αναπόσπαστο μέρος του πολέμου του ίδιου. Φιλοξενούν μεγάλες παγκόσμιες στρατιωτικές βάσεις, προσφέρουν εκτάσεις για στρατιωτική εκπαίδευση και ασκήσεις, παρέχουν υλικοτεχνική υποστήριξη και διαδρόμους για τη μεταφορά όπλων και στρατευμάτων, συνεισφέρουν σε στρατιωτική τεχνογνωσία, παίζουν σημαντικό ρόλο σε παγκόσμιες πολεμικές κινητοποιήσεις και παράγουν και πωλούν όπλα σε όλο τον κόσμο, συμμετέχουν και επιτρέπουν δολοφονίες και γενοκτονίες. Ενώ ο ιδιωτικός και ο κρατικός τομέας συνεργάζονται εντατικά προκειμένου ακόμα και οι μικρότερες βαλκανικές χώρες να μετατραπούν σε περιοχές παραγωγής ή/και αγοράς όπλων, βλέπουμε να αυξάνεται η πίεση στις τοπικές κοινωνίες να αποδεχτούν μια νέα, όλο και πιο στρατιωτικοποιημένη πραγματικότητα υπό το πρόσχημα του φόβου και της αβεβαιότητας για το μέλλον.

Ίσως το πιο αισχρό και προφανές παράδειγμα της λογικής του πολέμου είναι η γενοκτονία που συμβαίνει στη Γάζα και οι επιθέσεις στη Δυτική Όχθη εναντίον του παλαιστινιακού λαού, με δεκάδες χιλιάδες νεκρούς αμάχους και ολόκληρη την περιοχή κατεστραμμένη, σε συνεχή μετάδοση στις οθόνες μας — όλα αυτά υποστηριζόμενα από τις παγκόσμιες ιμπεριαλιστικές δυνάμεις και το στρατιωτικο-βιομηχανικό σύμπλεγμα, αλλά και των βαλκανικών κρατών, που παρέχουν πολιτική και στρατιωτική υποστήριξη. Ο γενοκτονικός πόλεμος στη Γάζα χρησιμεύει τόσο ως υπενθύμιση της αποικιοκρατικής ικανότητας της Δύσης να διεξάγει πολέμους εξόντωσης, όσο και ως εργαστήριο θανατοπολιτικής που επιδεικνύει τι θέλουν και τι μπορούν σήμερα οι κυρίαρχες τάξεις να κάνουν σε ολόκληρους πληθυσμούς.

Στεκόμαστε αλληλέγγυες/-οι/-α στον παλαιστινιακό λαό και καλούμε σε αντίσταση σε κάθε γωνιά των Βαλκανίων, για να διακόψουμε την πολιτική και στρατιωτική υποστήριξη που παρέχουν τα βαλκανικά κράτη στο κράτος του Ισραήλ. Αναγνωρίζουμε ότι ο εχθρός δεν είναι μόνο ο ίδιος ο πόλεμος αλλά και τα κράτη και τα καπιταλιστικά συστήματα που τον διαιωνίζουν.

Λαμβάνοντας υπόψη όλα τα παραπάνω, καλούμε σε διεθνικές ημέρες δράσης κατά του μιλιταρισμού και του εθνικισμού το πρώτο δεκαήμερο του Οκτωβρίου του 2024. Καλούμε όλες/-ους/-α, κατά τη διάρκεια αυτών των ημερών, στον τόπο τους και με τον τρόπο τους, να οργανώσουν δράσεις ενάντια στις προϋποθέσεις του πολέμου: εθνικισμός, μιλιταρισμός, πατριαρχία, πολιτικές αποκλεισμού κ.λπ. Καλούμε σε δράσεις κατά της βιομηχανίας όπλων και της μεταφοράς στρατιωτικού υλικού, σε δράσεις εναντίον όλων των εθνικών στρατιωτικών μηχανισμών, των πολυεθνικών στρατιωτικών συνασπισμών και της αυξανόμενης στρατιωτικοποίησης των κοινωνιών μας. Όπως και στα προηγούμενα χρόνια, τονίζουμε πώς στεκόμαστε με αλληλεγγύη στο πλευρό όλων των λιποτακτών, των αρνητών πολέμου και των αντιρρησιών συνείδησης.

Η στρατιωτικοποίηση των Βαλκανίων οδήγησε αναπόφευκτα στη στρατιωτικοποίηση των συνόρων, τα οποία, για τις μετανάστριες και τους μετανάστες που χρησιμοποιούν τα Βαλκάνια ως πέρασμα για να φτάσουν στα ευρωπαϊκά κέντρα, έχουν μετατραπεί σε  καταδίκη σε θάνατο. Οι βαλκανικές χώρες, που παρουσιάζονται ως τα σύνορα της «Ευρώπης-φρούριο», έχουν αναλάβει ρόλο ελέγχου της μετακίνησης. που σημαίνει να επαναπροωθούν, να ληστεύουν, να ξυλοκοπούν, να φυλακίζουν, ακόμη και να δολοφονούν μετανάστ(ρι)ες, όλα αυτά συγκαλυμμένα με την τεχνοκρατική γλώσσα της διαχείρισης της μετανάστευσης. Έχουν διατεθεί κονδύλια εκατοντάδων εκατομμυρίων σε βαλκανικές χώρες, εξοπλίζοντάς τες με την πλέον σύγχρονη τεχνολογία για τη στρατιωτικοποίηση και την επιτήρηση των συνόρων, ενώ παράλληλα αναπτύσσονται δυνάμεις της Frontex, σε μια συντονισμένη προσπάθεια να διασφαλιστεί η «Ευρώπη-φρούριο». Οι βαλκανικές χώρες δεν λειτουργούν πλέον μόνον αποτρεπτικά για τις μετανάστριες και τους μετανάστες που έρχονται στην Ευρώπη, αλλά αναλαμβάνουν ενεργό ρόλο στην «διαχείρισή» τους, μέσω της δημιουργίας κέντρων κράτησης στην Αλβανία για λογαριασμό της Ιταλίας, ή μέσω της ενοικίασης από τη Δανία 300 κελιών σε φυλακές στο Κόσοβο, για να χρησιμοποιηθούν για κράτηση ατόμων προς απέλαση. Με βάση τις δικές μας εμπειρίες ως μέλη κοινωνιών που διαμορφώθηκαν (ή διαμορφώνονται) από τη μετανάστευση, στεκόμαστε αλληλέγγυα στο πλευρό των μεταναστ(ρι)ών που έρχονται και περνούν από τα Βαλκάνια και τονίζουμε την ανάγκη ενίσχυσης των διεθνικών αναρχικών πρωτοβουλιών για την παροχή υποστήριξης στους ανθρώπους που βρίσκονται σε κίνηση.

Η αγωνιώδης ύπαρξη στις πατριαρχικές καπιταλιστικές κοινωνίες των γυναικών, των τρανς, των κουήρ, και των ατόμων που δεν συμμορφώνονται με το φύλο επιδεινώνεται περαιτέρω από τις νεοφιλελεύθερες μεταρρυθμίσεις, τις αντιδραστικές συντηρητικές-θρησκευτικές δυνάμεις και τις απανθρωποποιητικές κρατικές πολιτικές. Σε κράτη ολοένα και πιο εθνικιστικά και στρατιωτικοποιημένα, η ρητορική περί δημογραφικής μείωσης του πληθυσμού χρησιμοποιείται για να δικαιολογήσει πολιτικές ελέγχου και περιορισμού της αυτονομίας της γέννησης. Τα σώματα υποβαθμίζονται σε απλές μηχανές αναπαραγωγής, τόσο όσον αφορά τη γέννηση όσο και τη φροντίδα, που το κεφάλαιο εκμεταλλεύεται για στενά επιτηρούμενη εργασία μέσω του άμεσου ελέγχου τους. Έτσι, ο αναρχικός αγώνας για ελευθερία και ισότητα είναι εγγενώς ένας φεμινιστικός αγώνας. Επιβεβαιώνουμε τη δέσμευσή μας στον αγώνα κατά της πατριαρχίας σε όλες τις εκφράσεις της εκμετάλλευσης και ανισότητας, καθώς και τη δέσμευσή μας στον αγώνα για αναπαραγωγική δικαιοσύνη, ασφαλείς και αυτοδιαχειριζόμενες αμβλώσεις.

Επιπλέον, τονίζουμε ότι το αναρχικό μας κίνημα πρέπει να είναι ένας ασφαλής χώρος για όλα, προωθώντας περιβάλλοντα που υλοποιούν το ιδανικό της ισότητας, απαλλαγμένα από ματσισμό, μισογυνισμό, ομοφοβία, τρανσφοβία και κουήρ-φοβία. Κατανοώντας ότι υπάρχουν ακόμα πολλά που πρέπει να γίνουν σε αυτήν την κατεύθυνση και προκειμένου να προωθήσουμε αυτή την κουλτούρα, δεσμευόμαστε για μετασχηματιστική δικαιοσύνη μέσα στις κοινότητές μας.

Το να αγωνίζεσαι ενάντια στον καπιταλισμό σημαίνει να αγωνίζεσαι ενάντια στη λογική και την επιβολή του σε πολλαπλά μέτωπα. Έτσι, ο αγώνας μας αποτελεί αναπόσπαστο μέρος του πλήθους των αγώνων μέσα στην κοινωνία, οι οποίοι εκφράζονται με διαφορετικό πλαίσιο σε κάθε τόπο. Κατά συνέπεια, ο αναρχικός αγώνας ενάντια στον καπιταλισμό είναι επίσης ένας αγώνας ενάντια σε κάθε κρατική βία και καταστροφή. Σε αυτό το BAB επαναβεβαιώσαμε τη δέσμευσή μας για την κατάργηση των φυλακών και τονίσαμε την αναγκαιότητα της δημόσιας υποστήριξής μας των αναρχικών φυλακισμένων στην περιοχή των Βαλκανίων και πέρα από αυτήν. Ως αναρχικές/-οί/-ά, πρέπει επίσης να είμαστε στην πρώτη γραμμή του αγώνα ενάντια στην περιβαλλοντική καταστροφή. Έτσι, πρέπει να αναπτύξουμε στρατηγικές όχι μόνο για να αντιμετωπίσουμε τις άμεσες κρίσεις (οι οποίες συχνά υπερβαίνουν τις δυνατότητές μας), αλλά που επιπλέον  να συγκροτούν πολυεπίπεδες μακροπρόθεσμες αναλύσεις, καθώς επίσης και δομές αντίστασης ενάντια στον καπιταλισμό. Αυτό μπορεί να επιτευχθεί μόνο με την αναγνώριση της διασύνδεσης των αγώνων μας, η οποία πρέπει να αντανακλάται σε όλες τις πτυχές της οργάνωσης και των δράσεών μας.

Κατά τη διάρκεια αυτού του BAB, συζητήσαμε επίσης τη σημασία της δημιουργίας και της περαιτέρω επέκτασης των δικών μας αυτόνομων υποδομών. Οι καταλήψεις και τα αυτόνομα κοινωνικά κέντρα είναι ιδιαίτερα σημαντικά σε αυτήν την κατεύθυνση, καθώς παρέχουν χώρους για οργάνωση, οικοδόμηση κοινοτήτων και αντίσταση. Ωστόσο, αυτοί οι χώροι αντιμετωπίζουν σημαντικές προκλήσεις, από την κρατική καταστολή μέχρι τις εσωτερικές αντιφάσεις. Επιβεβαιώσαμε την αναγκαιότητα της προώθησης αυτών των πρωτοβουλιών, αναγνωρίζοντας τον ρόλο τους στο κίνημα και στις κοινότητες στις οποίες ζούμε.

Στο ίδιο πλαίσιο, τονίσαμε τη σημασία της δημιουργίας δικών μας εκτυπωτικών πρωτοβουλιών και αναρχικών μέσων ενημέρωσης, όπως τα ραδιοφωνικά προγράμματα, τα οποία είναι ζωτικής σημασίας για τη διάδοση ειδήσεων και εμπειριών σχετικά με τους αγώνες του κινήματός μας, καθώς και για την κοινωνία στο σύνολό της. Τονίσαμε επίσης την ανάγκη φροντίδας της ιστορίας μας, μέσω εγχειρημάτων αρχείων, που μπορούν να χρησιμεύσουν όχι μόνο για την καταγραφή και τη συγγραφή της ιστορίας μέσα από τις δικές μας αφηγήσεις, αλλά και ως πηγές γνώσης σχετικά με τακτικές, πρακτικές και αναλύσεις που μπορούμε να αξιοποιήσουμε.

Το Βαλκανικό  Αναρχικό Φεστιβάλ Βιβλίου του 2024 επιβεβαίωσε τη συλλογική μας δύναμη και δέσμευση για την οικοδόμηση ενός κόσμου χωρίς καταπίεση, αναδεικνύοντας την αφοσίωσή μας στην αντίσταση από τη μία πλευρά και την αλληλεγγύη από την άλλη. Κοιτάζοντας προς το μέλλον, πρέπει να συνεχίσουμε να χτίζουμε δίκτυα υποστήριξης και να αναπτύσσουμε στρατηγικές για την αντιμετώπιση του καπιταλιστικού συστήματος και του κράτους που το περιφρουρεί. Πρέπει να διευρύνουμε τα δίκτυά μας και να φτάσουμε σε πόλεις των Βαλκανίων όπου δεν υπάρχουν αναρχικές πρωτοβουλίες, υποστηρίζοντάς τες ώστε να ανθίσουν και να αναπτυχθούν. Ο συντονισμός και η αλληλεγγύη είναι οι πυλώνες πάνω στους οποίους θα χτίσουμε την αντίστασή μας και θα δημιουργήσουμε ένα μέλλον βασισμένο στην αλληλοβοήθεια, την ελευθερία, τη ριζοσπαστική ενσυναίσθηση και την ισότητα.

Πρέπει να τονίσουμε για άλλη μια φορά τη σημασία της διοργάνωσης αυτού του φεστιβάλ βιβλίου σε μια αλβανόφωνη περιοχή, καθώς αποτέλεσε την πρώτη διεθνική αναρχική συνάντηση σε αυτά τα εδάφη. Οι συλλογικότητες, οι ομάδες και τα άτομα που ήρθαν από όλο τον κόσμο είχαν την ευκαιρία να γνωρίσουν το πλαίσιο του τοπικού αγώνα και να μοιραστούν τις εμπειρίες τους με τους ανθρώπους της Πρίστινα. Για πολλούς ανθρώπους της πόλης που επισκέφτηκαν το φεστιβάλ έκθεση βιβλίου, καθώς και για τις συλλογικότητες και τα άτομα που το υποστήριξαν, αυτή ήταν μια διδακτική εμπειρία που κατέδειξε τη δύναμη του μη ιεραρχικού τρόπου οργάνωσης, που βασίζεται αποκλειστικά στην αλληλεγγύη και την αλληλοβοήθεια. Υπογράμμισε επίσης τη σημασία της αναρχικής ανάλυσης και οργάνωσης στο πλαίσιο τόσο των τοπικών όσο και των περιφερειακών αγώνων.

Τέλος, ανακοινώνουμε με χαρά ότι το επόμενο Βαλκανικό  Αναρχικό Φεστιβάλ Βιβλίου θα πραγματοποιηθεί στη Θεσσαλονίκη.

Συμμετέχουσες/-ντες/-τα στο Βαλκανικό  Αναρχικό Φεστιβάλ Βιβλίου, 7 Ιουλίου 2024, Πρίστινα.

Zaključna izjava Balkanskega anarhističnega knjižnega sejma 2024

Med 5. in 7. julijem se je Priština, Kosovo spremenila v vozlišče anarhistične misli, usklajevanja in solidarnosti, saj je gostila 16. Balkanski anarhistični sejem knjig (BASK). Na prvem anarhističnem srečanju v albansko govorečem kraju se je zbralo več kot 250 udeležencev in udeleženk iz 29 držav, od Čila do Azerbajdžana. S knjižno in zinovsko produkcijo je na sejmu sodelovalo 32 kolektivov in pobud, vseobsegajočo raznolikost gibanja pa se je izrazila tudi skozi 18 pogovorov in drugih dogodkov. V duhu resničnega kolektivizma in medsebojne pomoči so udeleženke in udeleženci dejavno sodelovali pri izvedbi, zaradi česar je bil sejem tudi izjemen praktičen prikaz tega, kaj je mogoče doseči s skupnimi močmi.

Za Prištino je še posebej pomembno, da je gostila dogodek te vrste. Vse od konca vojne Kosovo ostaja ujet v stanje stalno obnavljujočega se konflikta, ki botruje stalnemu ozračju napetosti med Kosovom in Srbijo. Elite na obeh straneh te razmere s pridom izkoriščajo in še naprej vzdržujejo razdor med družbama ter se z njim okoriščajo. Že samo s tem, da so tovarišice in tovariši z vsega Balkana, tudi iz Kosova in Srbije, stali druga ob drugem ter obsodili nacionalizem in državno politiko, je močan dokaz naše skupne zavezanosti solidarnosti, odporu in sodelovanju preko umetnih meja in državne politike, ki nas želijo razdeliti.

Nujnosti tega srečanja ni mogoče preveč poudariti. Živimo namreč v času, ko po svetu pustošijo požari vojne in se širi duh odkritega fašizma, države se vse bolj militarizirajo, represija pa je vse večja. Med BASKom smo izmenjali izkušnje iz naših krajev in analizirali, kako balkanske države stopnjujejo svojo nacionalistično retoriko, hkrati pa kopičijo orožje in začenjajo razprave o ponovni uvedbi obveznega služenja vojaškega roka. Pogledi in delovanje na vseh straneh se vzajemno oplajajo, saj povsod dejanja in pogledi drugih služijo kot utemeljitev za lastna dejanja ter vnašajo strah v družbe. Menimo, da je nujno, da ljudje na Balkanu in onkraj njega, bodisi kot anarhistični kolektivi bodisi kot posamezniki in posameznice, poglobijo koordinacijo in okrepijo mreže odpora proti ponovnemu vzponu nacionalizma in militarizma. Morebiten neuspeh pri teh naporih bo neizogibno privedel do vojne.

Vojna je sestavni del kapitalističnega sistema. Ne glede na to, ali gre za vojno nizke intenzivnosti ali za povsem razplametelo vojno, ta predstavlja pomembno orodje za širitev kapitalizma, saj odpira nove vire izkoriščanja, kot so zemlja, morje, minerali, vsa živa bitja oziroma spodbuja proizvodnjo in prodajo orožja kot kapitala. Izogibamo se pasti, da bi konflikt obravnavali kot binarni konflikt med nacionalnimi državami in čeprav sprejemamo nianse in kontekste, v katerih potekajo, jo vidimo kot vojno kapitala proti družbam. Vojne v Ukrajini, Sudanu, Siriji, Mjanmaru, podsaharski Afriki, vojne kartelov v Mehiki in druge poganja ista logika prevlade in širjenja kapitala, ki prinaša zgolj smrt in uničenje.

Zavedamo se, da balkanske države niso zgolj stranski gledalci spektakla vojne, temveč so njen sestavni del. Gostijo pomembne vojaške objekte svetovnih sil, zagotavljajo vadbišča za oborožene sile, nudijo logistično podporo, vzdržujejo koridorje za prevoz orožja in vojakov, prispevajo tehnično znanje in izkušnje, s čimer igrajo pomembno vlogo v svetovnih vojnih manevrih, dodatno pa tudi proizvajajo in prodajajo orožje po svetu, s čimer ne samo omogočajo izvajanje umorov in genocida, temveč imajo pri obojem tudi aktivno vlogo.  Medtem ko si zasebni in državni sektor z roko v roki prizadevata, da bi se tudi najmanjše balkanske države razvile v resne proizvajalce in/ali potrošnike orožja, v lokalnih okoljih opažamo vse večji pritisk na družbe, da bi pod pretvezo strahu in negotovosti glede prihodnosti sprejeli novo, še bolj militarizirano realnost.

Morda najbolj gnusen in očiten primer vojne logike predstavljo genocid, ki poteka v Gazi in napadi na palestinsko prebivalstvo na Zahodnem bregu. Do sedaj je bilo ob neposrednem prenosu na naših zaslonih ubitih že več deset tisoč civilnih prebivalcev in prebivalk, celotna regija je uničena. Vse to poteka s podporo svetovnih imperialističnih sil in vojaško-industrijskega kompleksa, vključno z balkanskimi državami, ki tem naporom zagotavljajo politično in vojaško podporo. Genocidna uničevalna vojna v Gazi služi kot opomin na zmožnost kolonialnega Zahoda, da vodi uničevalne vojne, in kot tanatopolitični laboratorij, ki prikazuje, kaj vladajoči razredi trenutno želijo in zmorejo storiti celotnim populacijam.

Solidarni smo s palestinskim ljudstvom in pozivamo k uporu povsod po Balkanu s ciljem, da balkanske države prekinejo politično in vojaško podporo Izraelu. Prepoznavamo, da sovražnik ni le vojna sama, temveč tudi države in kapitalistični sistem, ki jo vzdržujejo.

V luči vsega navedenega pozivamo k mednarodnim dnem akcije proti militarizmu in nacionalizmu v prvem tednu oktobra (od 1. do 10. oktobra 2024). V tem obdobju vabimo vse, da v svojem kraju in na svoj način organizirajo akcije proti pogojem vojne: nacionalizmu, militarizmu, patriarhatu, politiki izključevanja itd. Pozivamo k akcijam proti orožarski industriji in prevozih orožja, proti vsem nacionalnim vojaškim aparatom, večnacionalnim vojaškim koalicijam in vse večji militarizaciji naših družb. Tako kot prejšnja leta poudarjamo svojo solidarnost z vsemi dezerterkami, uporniki zoper vojno in ugovornicami vesti vseh spolov.

Stranski učinek militarizacije Balkana je militarizacija državnih meja, ki so postale smrtna kazen za migrante in migrantke, ki preko Balkana potujejo v evropska mesta. Balkanske države – predstavljane kot meja “trdnjave Evropa” – so prevzele vlogo nadzora nad gibanjem, kar pomeni, da potiskajo nazaj, ropajo, pretepajo, pridržujejo in celo ubijajo migrante, vse to pa je zakrito s tehnokratskim jezikom upravljanja migracij. Balkanske države so prejele več sto milijonov evrov ter najsodobnejšo tehnologijo za militarizacijo in nadzor meja, poleg tega pa pod krinko skupnih prizadevanj za zaščito “trdnjave Evropa” gostijo pripadnike agencije Frontex. Balkanske države po novem ne le odvračajo migrante, ki prihajajo v Evropo, ampak jih na svojem ozemlju “obravnavajo” v imenu evropskih držav. Dva primera tega novega stanja predstavljata vzpostavitev migrantskih centrov v Albaniji v imenu Italije in najem 300 zaporniških celic na Kosovu s strani Danske, ki naj bi jih uporabila za tujce, ki jih želi deportirati. Upoštevajoč, da sami izhajamo iz družb, ki so jih oblikovale migracije oziroma imamo izkušnjo migracije tudi sami, poudarjamo našo solidarnost z migranti, ki prihajajo na Balkan ali skozenj potujejo in poudarjamo potrebo po krepitvi transnacionalnih anarhističnih pobud za zagotavljanje podpore ljudem na poti.

V patriarhalnih kapitalističnih družbah na že tako zaznamovana življenja žensk, transspolnih, kvir oseb in drugih, ki ne ustrezajo dominantni spolni shemi, še dodatno negativno vplivajo neoliberalne reforme, reakcionarne klerikalno-konservativne sile in dehumanizirajoča državna politika. V vse bolj nacionalističnih in militariziranih državah retorika o demografskem upadu služi upravičevanju vse bolj restriktivnih politik v zvezi z avtonomnim odločanjem o rojstvu otrok. V okviru teh politik so telesa razumljena zgolj kot posode za reprodukcijo, tako v smislu rojevanja kot nege, ki jih kapital z neposrednim nadzorom nad njimi izkorišča za strogo nadzorovano delo. Anarhistični boj za svobodo in enakost je nujno tudi feministični boj. Potrjujemo našo zavezanost boju proti vsem oblikam patriarhalnega izkoriščanja in neenakosti ter zavezanost boju za reproduktivno pravičnost, vključno z dostopom do varnega in samostojnega splava.

Poudarjamo, da mora naše anarhistično gibanje predstavljati varen prostor za vsakogar in graditi okolja, ki udejanjajo ideale enakosti ter so osvobojeni mačizma, mizoginije, homofobije, transfobije in queerfobije. Zavedajoč se, da imamo v zvezi s tem še veliko za postoriti in z namenom spodbujanja kulture varnega okolja smo v naših skupnostih zavezani transformativni pravičnosti.

Boj proti kapitalizmu pomeni boj proti njegovi logiki in primežu na več frontah. Naš boj je tako sestavni del mnogoterosti bojev v družbi, hkrati pa jemljemo v obzir, da niso okoliščine nikjer povsem enako kot drugod. Anarhistični boj proti kapitalizmu je tudi boj proti vsakršnemu državnemu nasilju in uničevanju. Letošnji BASK je ponovno potrdil našo zavezanost odpravi zaporov in poudaril našo javno podporo anarhističnim zapornikom v regiji in zunaj nje. Kot anarhisti in anarhistke moramo biti tudi na čelu boja proti uničevanju narave in okolja. Zato moramo razviti strategije, ki ne bodo le obravnavale neposrednih kriz – te pogosto presegajo naše zmožnosti -, temveč tudi oblikovale dolgoročne večplastne analize ter strukture odpora proti kapitalizmu. To lahko dosežemo le s priznavanjem medsebojne povezanosti naših bojev, ki se mora odražati v vseh vidikih našega organiziranja in delovanja.

Na tem BAB smo razpravljali tudi o pomenu nadaljnje širitve in vzpostavitve lastne avtonomne infrastrukture. Skvoti in avtonomni družbeni centri so v tej infrastrukturi zelo pomembni, saj zagotavljajo prostore za organiziranje, gradnjo skupnosti in upor. Vendar se ti prostori soočajo s pomembnimi izzivi, od državne represije do notranjih protislovij. Potrdili smo nujnost spodbujanja teh pobud, saj se zavedamo njihove vloge v gibanju in skupnostih, v katerih živimo.

Prav tako smo poudarili pomen vzpostavitve lastnih projektov na področju tiska in drugih anarhističnih medijev, denimo radijskih projektov, ki so ključni za širjenje novic in izkušenj o boju našega gibanja, pa tudi za širšo družbo. V tej luči se zavedamo tudi pomena arhivarskih projektov, preko katerih skrbimo za beleženje lastne zgodovine. Ti ne služijo zgolj kot platforme za beleženje in pisanje zgodovine z naših zornih kotov, temveč tudi kot viri znanja o taktikah, praksah in analizah, ki so lahko še vedno uporabne.

Balkanski anarhistični knjižni sejem 2024 je ponovno potrdil našo skupno moč in zavezanost gradnji sveta brez zatiranja ter poudaril našo predanost uporu na eni strani in solidarnosti na drugi. Ko se oziramo v prihodnost, moramo še naprej graditi mreže podpore in razvijati strategije za spopadanje s kapitalističnim sistemom in državo, ki ga varuje. Razširiti moramo svoje mreže in doseči balkanska mesta, kjer ni anarhističnih pobud, ter jih podpreti pri ustanavljanju in razcvetu. Usklajevanje in solidarnost sta stebra, na katerih bomo gradili svoj odpor in ustvarili prihodnost, ki bo temeljila na medsebojni pomoči, svobodi, radikalni empatiji in enakosti.

Še enkrat poudarjamo pomembnost dejstva, da se je BASK odvil v albansko govorečem prostoru, saj je bilo v njem anarhistično srečanje organizirano prvič. Kolektivi, skupine in posamezniki, ki so prišli z vsega sveta, so imeli priložnost spoznati kontekst lokalnega boja in deliti svoje izkušnje s prebivalci Prištine. Za številne ljudi v Prištini, ki so obiskali knjižni sejem, pa tudi za kolektive in posameznike, ki so ga podprli, je bila to učna izkušnja, ki je pokazala moč nehierarhičnega organiziranja, ki temelji izključno na solidarnosti in medsebojni pomoči. Poudarila je tudi pomembnost anarhistične analize in organiziranja v lokalnih in regionalnih bojih.

Za konec z velikim veseljem sporočamo, da bo naslednji balkanski anarhistični knjižni sejem potekal v Solunu v Grčiji.

Udeleženci Balkanskega anarhističnega knjižnega sejma 2024

7. julij, Priština

لە ئێستاوە پلانی جەنگێکی دیکەی گەورە لە سێ ساڵی دیکەدا کێشراوە

زاهیر باهیر

24/07/2024

لە کاتێکدا کە دوو جەنگی گەورە و چەند  جەنگێکی بچوك و هەروەها دەیان جەنگی بێ تەقەی وەکو جەنگی ئابووری و قەدەخەکردنی ئازادیی و بێ کاری و هەڵکەندن لە جێگای خۆ و جەنگی پەنابەری و کۆچبەری و بێ جێگاو ڕێگایی و مادە هۆشبەرەکان و نەخۆشی کوشندەی مەترسیدار و زۆری تر لە ئارادایە ، گەورە جێنڕاڵی بەرپرسی سوپای بریتانیا بە ڕۆژنامەنووسانی ڕاگەیاندووە، ڕۆژئاوا ڕووبەڕووی “میحوەرێکی هەڵچوون” بووەتەوە لەگەڵ زیادبوونی تەماح و ململانێی   سەربازیی، ململانێیەک کە یەکێک لە وڵاتەکانی دەتوانێت ببێتە هۆی “تەقینەوەیەکی بەرچاو” لە شانۆیەکی دیکەدا. بۆیە دەبێت یا بەرگری لە خۆیان بکەن یا رووبەروی ئەو شەڕە ببنەوە.

پاساو بۆ ڕاگەیاندنەکەی ئەم سوپاسالارە ئەوەیە کە وڵاتانی بریتانیا و هاوپەیمانەکانی  ڕووبەڕووی مەترسی چین و ئێران و ڕوسیا و کۆریای باکوور دەبنەوە.  ئەو دەڵێت ئەوەتا سەرۆکی چین داوا لە سوپاکەی دەکات کە ئامادەبن بۆ داگیرکردنی تایوان لە ساڵی 2027 دا ، هەروەها جەنگی ئۆکرانیا بەردەوامە و خواستە ئەتۆمییەکانی ئێران لە ئارادایە .  بێ گومان لای ئەوان کۆریای باکووریش مەترسی لەسەر کۆریای باشوور هەیە و هاوکار و یارمەتیدەری ڕوسیاشە .

ئەم ڕاگەیاندنە گەرچی زۆر بە ئاسایی و قسەیەکی لاوەکی بەسەر میدیای بریتانییدا تێپەڕی ، بەڵام بۆ ئەوانەمان کەمێك لە مێژوی ململانێکانی دەوڵەتانی سەرمایەداری و نێو سیستەمەکە دەزانن، دەزانن  شەڕ خەسڵەت و تایبەتمەندییەکی گەورەی سەرمایەداری جیهانییە و بۆ مانەوە و بەردەوامیدان بە هەیمەنەی ئەم سیستەمە  جەنگ لە شێوەیەك لە شێوەکاندا بەردەوامە.  ناکرێت ڕاگەیاندنێکی ئاوا هەر وا لاوەکیانە وەرگرێت .  هەموو ئەو جەنگانەی پێشتر تاکو ئەمەی ئۆکرانیا و غەزەش ماوەیەکی زۆر پێشتر نەخشەی بۆ کێشراوە و پلانی بۆ کراوە ، تەنها ئەوەی کە بەیان نەکراوە چاوەڕوانکردنی  بیانوویەکی سەرەکی و وەختی دروستکردنی جەنگەکە بووە.